Zelený Baull 120 / Kaskáda teče naplno

Zelený Baull 120 / Kaskáda teče naplno

Zelený Baull 120 / Kaskáda teče naplno

Loni v srpnu jsem poprvé navštívil tehdy nově otevřený areál Kaskáda v Brně-Jinačovicích. Hrála se pouze první ze tří devítek, Dřevěná, další dvě a tříparová akademie byly před dokončením. Letos je už vše v plném provozu a brněnský areál se tak zařadil se svými 27 + 6 jamkami mezi největší v republice.


Nemůžu než zopakovat to, co jsem psal už před rokem: když vidíte celý areál nalézající se v údolí z té strany, odkud přijíždíte, moc esteticky libých pocitů to ve vás nevyvolá. Relativně holá pláň, na ní bílé fleky bankrů, zelené dráhy fervejí a grýny. Když se ale ocitnete na druhé straně, na nejvyšších místech celého prostoru, je to úplně jiný výhled: hřiště se vám jeví mnohem zajímavější a také hezčí.
Jak se od sebe jednotlivé devítky liší? Koncepce areálu byla zvolena šťastně, protože hřiště jako celek, tedy všech 27 jamek, má v zásadě stejný charakter, ovšem každá devítka je v jednotlivostech a detailech jiná. Určujícími a společnými znaky jsou velkorysé grýny, modelované a dostatečně široké ferveje, velké bankry. Zkrátka: bylo tu k dispozici dost místa a
na hřišti je to taky vidět. Odlišnosti spočívají v tom, jak jsou devítky vřazeny do krajiny. Dřevěná jde po vrstevnici, hráč stoupá pomalu vzhůru a pak zase dolů. Kamenná jde proti vrstevnicím, hodně dolů a hodně nahoru. Také některé jamky Železné mají tento charakter, ale horská turistika není už tak strmá jako na Kamenné. Všechny devítky se pak mohou pyšnit místy, odkud je velkolepý pohled na areál. Ačkoli je hřiště na volném, polním prostoru bez stromů, každá devítka má nějaké klidnější místo obklopené stromy.
Jak se to má s hrou? Hřiště je bezesporu těžké. I když místní říkají, že devítka Železná je asi nejlehčí a Dřevěná nejtěžší, rozdíly v obtížnosti nejsou zásadní. Zahrát na některých jamkách par je opravdu problém, každá z devítek má nějaký
dost dlouhý čtyřpar nebo pětipar a hodně obtížný třípar. Každá má ale nějaké to vydechnutí, lehčí jamku. Hra vyžaduje také velmi dobré patování, protože grýny jsou tvrdší a hodně rychle jezdí. Inteligentní a vyvážený design prozradí i fakt, že například na kratších čtyřparových jamkách vedoucích do kopce, kde lze být vcelku bez problému druhou ranou na grýnu, je grýn modelován naopak složitě, hodně se klopí a míček tu jezdí jako namydlený.
Na hřišti jsem strávil celý den, prošel a zahrál si všechny tři devítky, a kupodivu jsem i po celé téhle túře nebyl zcela zmožený. Přičítám to faktu, že hřiště skutečně není nudné a fádní, hraje se tu dobře a logicky, nemáte pocit nějaké nesmyslné jamky či nespravedlivého trestu za dobrou ránu.
Pestrost jamek vás přinutí hrát všemi holemi, ze všech možných pozic a především: musíte tady hrát takticky dobře. Lze tu zahrát všude bez problémů bogy, pokud ale chcete hrát pary, pak musíte být skutečně vyspělým hráčem. Dlouhé rány jsou podmínkou, dobré čtení grýnů taktéž. Některé jamky vypadají z odpališť přímo hrozivě, jako nekonečné, ale je to spíš optický klam daný velikostí celého areálu. Neradno podceňovat ty čtyřparové jamky, které jdou z kopce: první rána dopadne obvykle dobře, pomáhá vám sklon svahu, míček hodně běží, ale druhá rána musí být přesná, protože za grýny bývá někdy ještě prudší sešup dolů. Pokud grýn přestřelíte, míček se vydá na nekonečnou cestu do dáli, do vody, do autu…
Jinačovice v současnosti potřebují jen dvě věci, aby se zařadily mezi elitu českých areálů: více vody a trochu času, aby se místa v okolí fervejí více zazelenala, zarostla, aby hřiště celkově vyzrálo. A aby také povyrostly stromy. V téhle části brněnského okolí ale bohužel moc neprší, letošní sušší rok také hřišti neprospívá. Na hru to má ale spíš pozitivní vliv, míček rozhodně v rafu neztratíte, spíš hrajete z tvrdší plochy jen střídmě zarostlé travou.
Z přiložených fotek je vidět, jak se také proměňuje tvář hřiště s postupujícím denním časem. Fotil jsem dopoledne, v odpoledním slunci, když byly na obloze mraky, když byla úplně modrá, ale také k večeru, kdy bývají snad všechna hřiště hezká, protože prodlužující se stíny jim dodávají na zajímavosti. Zatímco v dopoledním slunci se tráva jeví jako vyprahlá, v odpoledním je už sytě zelená.
K hřišti patří i netradiční hotel, který je přímo nad klubovnou, pro hráče ze vzdálenějších míst má smysl se tu ubytovat a nechat si na hru celý druhý den. Platí to třeba i pro pražské hráče, protože hnát se po D1 ráno do Brna a večer zase zpátky, to je docela o nervy. Dobrým marketingovým tahem je pak existence projektu Tři golfoví císaři, kdy můžete hrát na třech hřištích v okolí Brna za zvýhodněné ceny: na Kaskádě, v Kořenci (cca 40 km od Brna) a ve Slavkově (cca 20 km od Brna). Když budete bydlet právě na Kaskádě, máte to do Kořence i do Slavkova skoro stejně daleko. Podrobnou nabídku projektu se všemi možnými druhy slev najdete samozřejmě i na webu Kaskády.