Prohlédněte si prosím fotografii přiloženou k tomuto článku. Je na ní kus modrého automobilu. Posuďte, zda tento automobil stojí v křižovatce. Na první pohled to vypadá, že nestojí. Podle mínění strážníka Městské policie Prahy 6 však stojí. Taky mi za stěrač (to auto je totiž moje) umístil lístek, že jsem se dopustil přestupku.
Situaci jsem si schválně vyfotil před tím, než jsem šel přestupek vyřizovat na služebnu v Praze 6, Českomalínské ulici. Můj zdravý rozum mi říkal, že auto v křižovatce nestálo. Ostatně parkuji na tomhle místě u Vítězného náměstí už mnoho let a zatím jsem tu nikdy pokutu nedostal. Můj nejzdravější rozum mi nicméně říkal, že tady půjde o nějaký zvláště přesný výklad zákona. A taky že jo.
Přišel jsem na služebnu a když jsem jim ukázal fotografii stojícího automobilu, byl mi strážnicí číslo 1099 nakreslen náčrtek křižovatky a zároveň mi sdělila, že automobil musí stát nejméně pět metrů od konce křižovatky a ta že končí tam, kde končí ohyb chodníku. A já od ohybu stál asi tak tři metry.
V ten okamžik jsem věděl, že jsem prohrál. To mi říkal můj nejzdravější rozum. Zákon je holt zákon (o nějakém „ohybu“ jsem přitom nevěděl, myslel jsem, že místo pro parkování začíná tam, kde stojí značka – v tomto případě značka jednosměrné ulice). Můj zdravý rozum mi však říkal, že tohle je trochu moc. Auto v křižovatce stojí spíše „de iure“, nikoli de facto, provozu nijak nebrání. Z oněch pěti metrů zabírá maximálně tak dva metry. Říkám tedy strážnici 1099: „Ano, pět metrů je pět metrů, ale nepřipadá vám divné, že když tam takhle parkuji – a nejen já – už několik let a nikdy jste mně za to nepokutovali, tak najednou bazírujete na pěti metrech? Nemáte dojem, že je to spíš byrokratická záležitost? Tak trochu buzerace kvůli maličkosti? Vy sama musíte dobře vidět, že to auto opravdu nestojí v křižovatce a že za mnou je ještě dost velký kus místa.“ (Kde mimochodem běžně parkují další auta.)
Strážnice 1099 mi oponovala, že oni mají také své nadřízené, kteří kontrolují jejich práci, a kdyby mi za tenhle přestupek nedali pokutu, byli by popotahováni oni. Pokud je tomu skutečně tak, pak tedy apeluji na nadřízené strážníků pracujících na Praze 6 v okolí Vítězného náměstí, aby přestali své strážníky trestat kvůli takovým prkotinám.
Ještě jsme se chvíli hádali, strážnice mě upozornila, že když neuznám, že jsem se dopustil přestupku, mám na to právo, pak to klidně celé pošle dál, bude to ve správním řízení, kde můžu zaplatit mnohem víc, a že tady to může být 2 000 korun, ale že mi to dá za 500. Tak jsem to pětikilo dal a s mírným prásknutím dveřmi odešel. A byl opravdu „hodně naštvanej“ (hezký eufemismus…) na bezpochyby bezchybnou práci těch, kteří mají chránit pořádek v našich ulicích.
Myslím, že jste už taky byli někdy „hodně naštvaní“ a že jste už taky zažili podobnou situaci s doslovným výkladem zákona. Například jste jedním kolem stáli na obrubníku. Nebo jste nebyli dostatečně vzdáleni od přechodu. Nebo menší část vašeho vozu přesahovala linii vymezující povolené parkovací místo. A myslím, že jste si taky říkali, že městští strážníci namísto aby řešili věci podstatné, zabývají se snadno dosažitelnými a snadno pokutovatelnými maličkostmi. Podobná „práce“ pak ovšem vede k jedinému výsledku: lidé si strážníků neváží a myslí si o nich, že jsou k ničemu.
P.S. Schválně si teď dávám pozor, zda mají automobily, které stojí na úplně stejném místě jako jsem stál já, za svým stěračem nějaký lísteček, že parkují špatně. A koukám, že nemají. Což tedy při přesném výkladu práce městské policie znamená, že strážník mající na starosti oblast okolo Vítězného náměstí dělá svou práci špatně. Bude ho za to někdo penalizovat?
