Zelený Baull 108 / Už je to tady: hvězdičkování hřišť

Zelený Baull 108 / Už je to tady: hvězdičkování hřišť

Zelený Baull 108 / Už je to tady: hvězdičkování hřišť

Česká hřiště mají první „rating“, díky kterému si může hráč udělat představu o jejich úrovni, kvalitě. V nové ročence časopisu GOLF (která vypadá jako loňská ročenka České golfové federace – o problému viz níže) je každé hřiště oznámkováno. Maximum je pět hvězdiček, minimum nula. Nulu ani jednu hvězdičku ale nemá nikdo. Nejmenší počet jsou dvě hvězdičky, které byly přiděleny například devítkám v Libouchci či Radíkově. Maximum pět hvězdiček mají výhradně osmnácti- a vícejamkové areály typu Karlštejna.


Hodnocení hřišť je vždy věc subjektivní a je jasné, že svými hvězdičkami ročenka GOLF asi leckoho naštve. Jenže jde o věc zcela samozřejmou i v jiných oborech, v jiných časopisech, publikacích. Není důvod, proč by česká hřiště neměla být nějak „známkována“. Když jsem psal knížku o českém golfu a hřištích, také jsem o podobném hodnocení uvažoval, ale nakonec jsem si řekl: je to přece jen kniha, hřiště se mění, za rok mohou zvýšit svoji kvalitu, rozšiřují se, bylo by to nespravedlivé. Ale ročenka je k tomuto účelu ideálním nosičem. A hvězdičkování je dobré i pro orientaci vzhledem k zahraničním návštěvníkům.
Když jsem ročenkou listoval, docela jsem se s hodnocením ztotožnil. Hvězdičky v zásadě odpovídají realitě, zohledňují kvalitu a velikost hřiště, úroveň zázemí. Nejčastěji udělované jsou tři hvězdičky, dostala je většina českých devítek; u osmnáctek se hodnocení pohybuje především v rozmezí čtyř až pěti hvězdiček. Celkem čtrnáct areálů má plný počet pěti hvězdiček.
Jsou tu samozřejmě některé menší nepřesnosti – pro někoho nespravedlnosti, pro jiného zvýhodnění. Například pouhé dvě a půl hvězdičky pro hřiště na závodišti v Karlových Varech je nespravedlivé – zasloužilo by minimálně tři. Na druhou stranu Motol: opravdu je se svými třemi a půl hvězdičkami o půl hvězdičky lepší než devítky jako Podbořánky, Čertovo Břemeno, Bechyně, Benátky, Hrádek atd.? Těžko také říct, proč má Telč čtyři a půl hvězdičky a Františkovy Lázně jen čtyři. Obě hřiště jsou zcela srovnatelná. V zásadě se však různá vychýlení pohybují v rozmezí půl hvězdičky.
V ročence mi také chybí alespoň řádka textu, jenž by vysvětlil, podle jakého základního kritéria se známkovalo. Není tu ani žádná předmluva, slovo vydavatele. Slušelo by se to i proto, že český hráč má nyní k dispozici tři publikace stejného druhu. Vedle ročenky GOLF totiž vyšla v nové podobě i ročenka ČGF a stejně jako v minulých letech se distribuuje i „kroužkový“ Průvodce po golfových hřištích ČR. Situace je důsledkem toho, že ČGF se rozhodla dále nespolupracovat se společností CCB, která ročenku v minulosti vydávala, a obrátila se na společnost Atemi (vydává Golf Digest), která novou ročenku ČGF výrobně zajistila. Patrně nejfunkčnější je nicméně kroužkovaný Průvodce, v němž jsou jak délky jamek, tak hrací hendikepy. Ale to je úplně jiná kapitola…
První známkovací počin lze tedy hodnotit jako dobrý krok. Do budoucna by ovšem známkování mělo mít už přece jen přesnější a možná i rozšířenější podobu. Hřiště lze samozřejmě hodnotit jedním paušálním hodnocením, ale zároveň lze odděleně hodnotit například estetickou stránku hřiště a jeho sportovní kvalitu a na straně druhé služby hráčům, do nichž by se třeba počítala i údržba hřiště. Známkování by také mělo být garantováno seznamem těch, kteří hodnotili. Ideální by bylo, kdyby taková skupina čítala profesionály, činovníky ČGF, publicisty, amatérské hráče – prostě širší spektrum. Takovému kolektivnímu hodnocení, z něhož by vzešel výsledek, by už těžko bylo možné vytýkat neobjektivitu.