Přiznám se k úchylce: rád hledám ztracené golfové míčky. Pochopitelně ne vlastní, nýbrž ty, které ztratili druzí hráči kvůli své nepřesné hře. Postupem doby jsem si vypracoval hledačskou techniku, díky níž jsem ohledně počtu míčků „v plusu“: víc jich najdu než ztratím. Občas, když se prodírám nějakým křoviskem, jsem sice terčem posměchu spoluhráčů, ale na to říkám: Někdo rád hledá houby, já rád hledám míčky.
Jsem pro tuto činnost zjevně nadán pozorovacím talentem - zatímco hřib nejenže nevidím z jednoho metru, ale ani ho nerozeznám od muchomůrky, takový Callaway HX Tour vidím na dvacet metrů. A to z něj vykukuje jediný bílý dimplík!
Sbírání ztracených míčků má i svou „profesionální“ tvář. Zatímco v USA jsou „lake balls“ velkým byznysem, u nás si hledačstvím lidé spíše jen přivydělávají: ať už jsou to místní kluci (Poděbrady), místní nezaměstnaní (Most) či místní vesničané (většina českých devítek). Ale o to mi nejde. Pořád se považuji především za hráče, nikoli sběrače, a hledáním si jen zpestřuji hru. Nalezené míčky neprodávám.
Co je nutným předpokladem k hledání? Vedle umění „vidět“ je to i schopnost „vědět“ - vědět, kde míčky hledat. Samozřejmě, že na grýnech a fervejích najdete minimum ztracenců. V rafu kolem jich už ale pár bude. V husté vysoké trávě ještě víc. Míčkonosné jsou všechny blízké lesy a remízky, křoviska, okraje vodních překážek a voda samotná (lovítko ale nemám, je to zbytečná zátež, většinou si pomůžu driverem, kterým míček ze dna dostrkám ke břehu). Přitom je důležité odhadnout, které z těchto míst je nejnadějnější. Tady už musíte uplatnit golfové myšlení. Bez přehánění tvrdím, že k úspěšnému hledání potřebujete mít zvládnutou otázku taktiky a strategie golfu samotného.
Tak například: jak vypadá ideální jamka pro nacházení míčků? Odpověď zní: je to čtyřpar dlouhý přes 350 metrů a po pravé straně je aut s lesem, který je hůře přístupný. Proč právě tato jamka? Protože tady je největší pravděpodobnost, že hráč ztratí míček. Na tak dlouhém čtyřparu chtějí být všichni co nejdelší - napálí drajv, co to jde, a protože se do toho opřou, obvykle zahrají šlajs. Většina hráčů jsou praváci a šlajs jim zamíří doprava. A co je vpravo? Přece aut s těžko přístupným lesem! Míček mizí v lese, je mimo hranice hřiště, hráč ho asi nepůjde ani hledat, musí hrát novou ránu z odpaliště. S prvním míčkem se už rozloučil – a ten je pak k nalezení. Bude asi tak ve vzdálenosti 170–200 metrů od odpaliště, protože to je průměrná délka, kam míče amatérským hráčům po drajvech dopadají.
Tedy první pravidlo: prakticky všechny jamky, které mají po stranách auty, jsou vhodné pro hledání. Dobře se hledá i na těch jamkách, které mají po stranách překážky, do kterých se hráčům moc nechce vstupovat (příliš hustá tráva, pichlavé trní atd.). Většinou si v takových případech beru do ruky hůl, kterou trávu či roští rozhrnuji. Hodně míčků je v místech, kde sice není ani aut či překážka, ale je tam menší les. Proč menší? Vysoké stromy jsou od sebe vzdáleny víc než mlází s neprořezanými stromky, větve starších stromů rostou už vysoko. Hráči si tam vlastní ztracený míček najdou. Naopak v nízkém porostu se hledá obtížněji.
Na hledání míčků musíte mít samozřejmě i čas. Ten ušetříte v prvé řadě tím, že nehledáte vlastní míček. V tomto směru existuje přímá úměra: čím lépe hrajete golf, tím víc také nacházíte míčků. Je dobré myslet i na praktické detaily. Například v husté trávě nehledám v případě, že mám na sobě jen krátké kalhoty (klíšťata…). Rozhodně lépe se hledá, když člověk beg nosí, než když ho tahá na vozíku - s begem projdete, s vozíkem neprojedete. Vždy sleduji vedlejším okem hru a dbám na to, abych svým pátráním nezdržoval. I proto se mi nejlépe hledá ve chvílích, kdy je na hřišti málo hráčů. Zásadně dbám i na to, abych někomu nesebral míček, který by mohl být ještě ve hře. Vždy si musím být jist, že míček je skutečně ztracen a nikdo ho už nebude hrát.
Různá hřiště plodí i různé míčky. Na Karlštejně, Konopišti nebo v Mariánských Lázních najdete často míčky nové, neohrané, drahé. Najít na levných malých devítkách míček typu Titleist Pro V1, to je spíš výjimka. Kupodivu skutečně ojediněle naleznu drajvingový míček – i když se říká, že s nimi lidé často hrají na hřištích, není to patrně tak rozšířený nešvar. Nejvíce míčků je možné nalézt na hřištích dvou typů: za prvé na velkých resortech s velkým množstvím turnajů (jde také o herně těžká hřiště, kde je pravděpodobnost ztráty míčku větší), a pak na lehčích hřištích, kde hrají často začátečníci. Pamatuji si, že jsem jednou našel na Karlštejně asi 12 míčků, ale i z Hodkoviček jsem si jich jednou odnášel víc než deset.
Na některých hřištích jsem se už setkal s nápisy, že hledání míčků je zakázáno a všechny míčky v areálu jsou majetkem hřiště. Nejsem si jist, že to pravda – míček totiž stále patří jeho majiteli, tedy hráči. Hřiště se spíš brání tomu, aby míčky sbírali ve větší míře podnikavci a prodávali je. Rozumné hřiště se tedy buď domluví s pár místními, že jim tuhle „čističskou službu“ povolí, anebo to nechá na hráčích samotných. Sbírání ztracených míčků je přitom činnost nejen prospěšná vlastní peněžence, ale je to i ekologická aktivita. Vždyť tím přírodu zbavujete umělé hmoty.
