Zelený Baull 99 / Úvaha o hendikepu

Zelený Baull 99 / Úvaha o hendikepu

Zelený Baull 99 / Úvaha o hendikepu

Jednou z výjimečností golfu je hendikepový systém. Díky němu spolu mohou soutěžit hráči rozdílných kategorií, věku, výkonností. Každý má šanci na vítězství, protože dostává takzvané rány k dobru. Například když skvělý hráč s hendikepem 5 bude hrát proti průměrnému hráči s hendikepem 23, dostane průměrný hráč 18 ran k dobru a jeho soupeř pak musí na každé jamce zahrát přinejmenším o ránu méně, aby nebyl poražen!

Jednou z výjimečností golfu je hendikepový systém. Díky němu spolu mohou soutěžit hráči rozdílných kategorií, věku, výkonností. Každý má šanci na vítězství, protože dostává takzvané rány k dobru. Například když skvělý hráč s hendikepem 5 bude hrát proti průměrnému hráči s hendikepem 23, dostane průměrný hráč 18 ran k dobru a jeho soupeř pak musí na každé jamce zahrát přinejmenším o ránu méně, aby nebyl poražen.
O výhodách tohoto systému se píše ve všech golfových příručkách, všude je veleben. Hodí se především pro situace, kdy je jeden z hráčů, anebo celá skupina, výrazně horší než jiní hráči. I v jiných sportech se využívá různých „hendikepů“, ale děje se tak pouze na přátelské úrovni, nikoli v soutěžích. Například v tenise může mít lepší hráč jen jedno podání. Ve fotbale se při hrách na klukovském plácku dávají góly k dobru - jedno mužstvo vede při výkopu třeba 5:0 a hraje se do desíti. Nejčastějším příkladem zvýhodňování je pak jakákoli hra dospělých s dětmi: tam je skoro povinností dětem nějak ulehčit, aby byly lépe motivovány. Výhodou golfu je v tomto ohledu fakt, že je to snadno počitatelná hra a přidávání a ubírání ran se tu děje přehledným, srozumitelným způsobem.
Hendikepového systému, především jeho stablefordové podoby, jsem si také užíval ve chvílích, kdy jsem díky němu na turnaji bodoval či se dokonce umístil na stupních vítězů. Nicméně postupem doby jsem si uvědomil, že z hlediska absolutního golfového umu je to deformující systém. Golf je sport jako každý jiný, někdo ho umí hrát dobře, jiný hůře a proč má vlastně ten lepší hráč „trpět“ nějakou povinnou zátěží v podobě ran navíc? Vždyť je to vlastně jen matematický posun, který těm silnějším a lepším odebírá jejich přirozený, a díky tréninku i zasloužený náskok.
Ano, bude to znít paradoxně i divně, ale hendikepový systém je ve svém jádru nespravedlivý. Zvýhodňuje totiž slabé hráče. Ale to je také jeho výhoda. Právě tím totiž obrovsky pomáhá ve chvíli, kdy začínáte, kdy vás motivuje možnost snižování vašeho hendikepového čísla. Každý postup kupředu (níže) je pro vás pobídkou k ještě většímu tréninku, zájmu o hru. A představa, že můžete porazit o dvě třídy lepšího hráče (což se vám v tenise nikdy nepodaří), je tak lákává, že iluzi takové „neférové“ hry snadno podlehnete.
Jenže dřív nebo později stejně pohlédnete pravdě do tváře. Když hrajete s lepším golfistou, dostanete sice nějaké ty rány k dobru, ale na každé jamce vidíte, že zatímco váš drajv měří jen 180 metrů, soupeřův má 220 metrů. Zatímco vy jste na grýnu čtyřparu čtvrtou ranou, on druhou. Váš soupeř je prostě lepší – a vy to pořád vidíte. I když pak s vámi při použití hendikepového systému prohraje, je to taková zvláštní výhra. Ne úplně čistá. A představte si tu obrovskou radost, kdybyste toho samého hráče nějakým zázrakem (vy podáte nejlepší a on nejhorší výkon) porazili v čisté hře na rány. To by teprve byl triumf!
Hendikep je tedy příjemné šidítko. Nám amatérským hráčům umožňuje přijet na turnaj a odvézt si z něho zlatavý pohár, jehož kov ale zní při poklepu jako umělá hmota a jehož zlatý lesk začne brzy šednout. Skuteční hráči ale na hendikep nehrají. Soutěží spolu v souboji na rány, bijí se hlava nehlava v drsném jamkovém souboji. Tam pak vynikne i skutečná krása golfu. Ale i jeho krutost, kdy vítězství lze ztratit na poslední jamce a na posledním centimetru, který chybí míčku k tomu, aby dojel do jamky. Takoví hráči si pak zaslouží odvézt si pohár, který se leskne pravým zlatem.