Jak přepravujete své golfové hole při hře? Nosíte je v begu na zádech, máte beg na vozíku, má váš vozík elektrický motor, anebo tam, kde je to možné, se vozíte v autíčku?
Když jsem začal hrát, koupil jsem si okamžitě vozík. Takový ten čínský z hliníku za zhruba 1 500 korun. Rozpadl se mi asi tak za rok a půl, kolečka se rozlezla a tahání bylo čím dál těžší. Tak jsem zkusil beg nosit a přišel na to, že na některé typy hřišť se nošení hodí víc. Hlavně odpadá to otravné přidělávání begu na vozík a jeho zpětné sundavání (nemám tak velký kufr v autě, aby se mi tam obojí naráz vešlo). S překvapením jsem zjistil, že nošení je docela příjemné i na tak fyzicky náročných hřištích, jako je Karlštejn – tam je totiž tahání vozíků do kopce nakládačka. Naopak v rovinatých Poděbradech vozíkem nepohrdnu. Na většině devítek už nosím beg jenom na zádech, nejsou to dlouhá hřiště. Dilema záda/vozík proto nemá jednoznačného vítěze. Obojí se hodí, vozík je dobrý hlavně pro ženy i děti.
Jiná otázka je vozík na elektrický pohon. Přiznávám, že při pohledu na usedlého padesátníka s elektropohonem si v duchu říkám: takovej pantáta… Ale až mi bude padesát, možná své stanovisko přehodnotím. Komu se ovšem otevřeně směju, to je elektro třicátník-čtyřicátník. Hotový bařtipán.
Samozřejmě vím, že uspořit fyzické síly je při golfu důležité. Je obrovský rozdíl mezi tím, když si beg taháte sami, nebo když se vám o něj stará kedík. Moje sestra mi párkrát kedila a je to luxus. Ušetříte třetinu i více sil, je to i psychické pohodlí. Takže by vlastně mělo být v zájmu každého golfisty, aby si ulehčil nějakou tou elektrikou. Ale na druhou stranu mi připadá, že golf je už beztak málo akční, tak alespoň ta chůze se zátěží z něj dělá sport.
Vyzkoušel jsem už i autíčko, neboli jak rád říkám, „senil-car“. To je bžunda! Tedy ne při hře, ale když se s ním můžete prohánět jen tak po asfaltových či sypaných cestičkách. Použil jsem ho například na hřišti ve Františkových Lázních, když jsem zdejší osmnáctku potřeboval nafotit. Vozík mi opravdu pomohl (děkuji zdejšímu managementu za vstřícné jednání…), protože jsem mohl vyfotit všechny kouty hřiště a vše zvládnout za dvě hodinky. Stejně tak mi vozík půjčili na Čeladné, protože i tam jsem musel fotit – ale navíc i hrát. Jen díky autíčku jsem zvládl všech zdejších 36 jamek za jeden den. Ale hraní a zároveň ježdění není to pravé. Jste u míčku sice rychle, hra odsypává, ale rozhodně si méně užijete hřiště a okolí. Vaši pozornost zaměstnává řízení autíčka, nemůžete se dosytosti vynadívat na krásu krajiny. Někdy může být problém i v tom, že s autem nemůžete jet až k míčku, musíte odbíhat a zase přibíhat. Ale hlavní problém je, že si připadáte jako ultralenoch.
Stejně jako na elektrické pohony se tedy i na autíčkáře dívám trochu s despektem. Ale jednou jsem viděl ženu, která měla asi tak 120 kilogramů a pohybovala se po hřišti jen díky autu. Téměř nemohla chodit, patrně byla nemocná. Bylo vůbec obdivuhodné, že tahle „kulička“ hrála. V tu chvíli jsem si uvědomil, že problém není v autíčkách či elektrice samotné, ale v tom, v jakém kontextu ji hráči využívají. Zpovykaní a líní jedinci svou nesympatičnost použitím auta či elektrického motoru ještě zvýší, lidem s nějakým tělesným hendikepem či seniorům pomůže.
