Zelený Baull 82 / Vypravěč, podvodník, patér a nešťastník

Zelený Baull 82 / Vypravěč, podvodník, patér a nešťastník

Zelený Baull 82 / Vypravěč, podvodník, patér a nešťastník

Na golfu narazíte na všelijaké jedince a tenhle sloupek je věnován právě jim. Určitě jste někoho podobného taky už potkali…


Vzpomínám například na osobu, která trpěla nejčastější chorobou golfistů: nadměrným žvaněním o vlastní hře. Během hodiny jsem se dověděl, že nejlepší kolo, které zahrál, bylo pod osmdesát, že už jednou v životě dal hole in one, eaglů už tam taky pár nasázel a s drajvrem sem tam atakuje vzdálenost tříset metrů. Docela jsem se pak podivil, že jeho hendikep nemá hodnotu 5, ale 15. Ale než jsem si stačil cokoli pomyslet, už mě zásoboval historkou o tom, jak byl minulý týden na tomhle čtyřparu první ranou dvacet metrů od grýnu (škoda jen, že teď tam byl čtvrtou). Jeho letité hráčské zkušenosti se však přece jen projevily. Když totiž začalo pršet, zabalil to se slovy: „Tohle už nemá cenu.“ Měl pravdu, pršelo pak vydatně. Ale až za další hodinu.
Vzpomínám i na člověka, který naopak moc nehovořil, ale jednal. Hráli jsme turnaj a on poslal míček do autu. Rozhodl se, že si ho dropne. „Počkejte, to je proti pravidlům, to musíte zahrát novou ránu z místa, odkud jste hrál…“, říkám. „Opravdu?“, podivil se. Jeho otázka mně překvapila, vždyť to byl hráč s hendikepem 25 a ne začátečník. Když se pak podobná situace opakovala za další čtyři jamky, uvědomil jsem si, že mě potkal nečekaný dar: na vlastní oči jsem se setkal s hráčem, který podvádí! Dosud se mi to nepoštěstilo, takže touto cestou mu děkuji.
Vzpomínám i na muže, který měl problémy s patováním. Bylo to na hřišti s velkými a modelovanými grýny, navíc jamka na inkriminovaném grýnu byla navrtána docela těžce, u zlomové vlny. Ale to viděl každý, navíc dotyčný měl hendikep okolo 10, hrál už nějaký ten rok. Zahrál pat - a míček sjel po vlně dolů. Zahrál druhý pat. Tentokrát jel míček příliš nahoru. Hráč to komentoval: „To je ale debilně navrtaná jamka…“ Následoval třetí pokus. Míček zase jel daleko dolů a hráčova tvář nabrala nasupených rysů: „Hele, tohle není normální. Viděli jste to? Ta jamka je neregulérně umístěná!“ Když se uklidnil, přistoupil ke čtvrtému pokusu. I ten byl neúspěšný. Patér vzteky zezelenal: „To snad není možný! Ten grýnkýpr je idiot, jak může vrtat jamku na tohle místo?!!“ Pátý pokus byl už naštěstí úspěšný. Ano, stále mám toho idiota před očima…
Vzpomínám i na hráče, který měl na turnaji velkou žízeň. Měl ji tak velkou, že elektrické autíčko, které vozilo zdarma podávanou whisky, bylo naším stálým průvodcem. Na patnácté jamce byl kolega-konzument už tak rozvláčný, že vstoupil na odpaliště a místo, aby hrál, začal vyprávět jednu ze svých dvouset čtyřiceti pěti strašlivě zábavných historek. Kupodivu i za tohoto stavu hrál relativně slušně. Jak se ovšem dopravil po tomto turnaji domů, nevím. Snad si zavolal Želvu. Z Konopiště do Prahy se mu ale určitě dost prodražila.
Vzpomínám také na člověka, co mu při turnaji zazvonil mobil. To se stane. Obvykle se dotyčný zastydí, mobil hnedka típne a je rád, že spoluhráči ve flajtu jsou shovívaví a že mu za to neudělí trestnou ránu. Tenhle člověk ale hovor vzal, kousek odstoupil a začal vykládat. A nějak se zakecal. Tak jsme tam stáli, poslouchali a nebyli vůbec asertivní. Nikdo mu nic neřekl a trestnou neudělil. Ale boží mlýny melou a telefonista pak udělal jednu fatální chybu, totiž že nenechal jiného hráče, aby si označil míček na grýnu, a samozřejmě míček svým patem trefil… A tak měl tu trestnou tak jako tak.
Vzpomínám i na jistého mladíka, kterému hra vůbec nešla. Švihal zbrkle a s velkou silou, dopouštěl se školáckých technických chyb. Stále však zdůrazňoval: „To je v hlavě, golf je o psychice, dneska prostě nejsem v pohodě.“ Když jsem mu asi po pěti jamkách s téměř dvoucifernými výsledky opáčil, že golf je sice „o hlavě“, ale také o nácviku techniky a tréninku, trochu dotčeně se bránil: „Já makám na drajvingu už přes rok třikrát týdně!“ To mě zarazilo. Je možné, aby člověk rok trénoval tak intenzivně a stále to k ničemi nevedlo? Dodnes nevím. Anebo ten nešťastník ze zbytečného studu prostě jenom kecal a hledal nějakou omluvu-výmluvu.
Ale samozřejmě potkávám na hřištích i normální hráče, kteří nemelou, neotravují, nepodvádějí. Většina golfistů je normálních. A bylo by to vlastně i nenormální, kdyby pár těch divných nebylo.