Američtí producenti uvažují o tom, že v budoucnu by už své filmy nemuseli uvádět do kin, ale rovnou je vrhnout na DVD. Výhodu spatřují v tom, že se nebudou muset dělit o zisk s majiteli kin. A navíc prý tím vyjdou vstříc současným trendům, kdy lidé chtějí konzumovat filmy především doma, nechce se jim už za nimi chodit do kina.
Připadá mi, že kino je dnes tak trochu v pozici, jako je železnice ve sféře dopravy. Svým způsobem překonaná fáze vývoje. Vlak je stále krásný dopravní prostředek, má svou poezii i romantiku, je ekologický, ale své nejlepší roky zažila železnice v letech 1900-1950. Pak ji nahradila automobilová doprava, která je dostupnější a operativnější. Kino bylo také úžasným fenomén, člověk se v něm z týdeníku dověděl, co se děje ve světě i doma, pak se pobavil na filmu. Za zlaté roky kina se dají považovat zhruba léta okolo poloviny 20. století, kdy zvukový film už dosáhl vysoké kvality, objevil se barevný film a zároveň ještě nevysílala masově televize. Když přišly „živé obrazy“ k divákovi až domů, jeho potřeba chodit za nimi do kina rázně poklesla. Jakmile máte dopravní prostředek hned u dveří vlastního domu, už se vám zdá, že dojet na nádraží je namáhavé…
Kina dnes drží nad vodou především ti diváci, kteří mají potřebu „jít za zábavou“. Nejde jim ani tak o film (stejně dobře se dokáží bavit na koncertě popmusic), ale o to, aby nemuseli být doma. Patří mezi ně především lidé ve věku od patnácti do dvaceti pěti let, kteří ještě nemají vlastní rodinu, byt, a sedět doma s rodiči jim připadá otravné. Typickým kinodivákem dneška je teenager - a podle toho vypadá i světová filmová produkce, v níž převažují filmy poněkud infantilního rázu.
Nicméně i tihle diváci postupně lenivějí, nechce se jim zvedat zadky z domova. Jen nesedí spolu s rodiči u obrazovky, ale … u monitoru vlastního počítače. Na něm lze nejen surfovat na netu, ale taky na něm lze sledovat filmy. Kino má sice obrovské plátno a skvělý zvuk, ale s větší kvalitou obrazovek se bude tento handicap snižovat. Distribuce filmů bude v budoucnu probíhat asi tak, jako probíhá distribuce nových cédéček v oblasti pop music: potenciální příjemci budou vystaveni masivní reklamní kampani. Ukázky z filmů se možná budou často objevovat i jako televizní spoty mezi reklamou na prací prášek a nové auto.
Znamená to, že kino v budoucnu zahyne? Asi ne, protože tma sálu spojená s obrovským projekčním plátnem přece jen má něco do sebe – tohle si prostě doma asi nikdy nevytvoříte. Ale hlavně: vždycky se najde dost těch obyčejných mileneckých párů, které budou spolu chtít být a prožít nějaký „lehce zábavný“ zážitek. Kino se k tomu hodí výborně, je to průměrná masová zábava. A ani k ní není nutno kupovat lístky předem.
