Letos jsme si řekli, že si nedáme žádné dárky. Chápu, že tohle si rodiny s dětmi asi říct nemohou, ale coby nezávisle žijící űbersexuál (četl jsem o tomhle typu ve víkendové MF Dnes a identifikoval jsem se: taky mám doma v koupelně jenom pastu na zuby, deodorant, vodu po holení, kolínskou, mýdlo a v pokoji knihovny plné knih) si tenhle luxus mohu se svými blízkými dovolit...
. S potěšením jsem rovněž z MF Dnes zjistil, že podobný přístup k věci má například spisovatel a vydavatel encyklopedie Kdo je Kdo Michael Třeštík, manžel režisérky Heleny Třeštíkové. A i ona by ráda podobný postoj zaujala, kdyby jí v tom jakási primární ženská snaha prokázat svým blízkým lásku nebránila. Ostatně ve svém článku hezky mluví o „teroru vánoc“.
Vánoce jsou výjimečným stresoidem, spojuje se tu několik faktorů. Tím první je tma. Nesčetněkrát jsem už četl, že člověk reaguje z hlediska chemického pozitivně na dostatek světla - okolo 21. prosince, kdy slunce vychází ráno v osm a zapadá už ve čtyři (navíc není přes mraky na obloze vidět), je ale světla dost málo. Také chlad v člověku budí nepříjemné pocity, přidává se shon, zvýšená migrace lidí po obchodech. V davu je většině lidí nepříjemno. I přes nepřeberné množství zboží vás nervuje neschopnost vybrat vhodný dárek. Samozřejmě lze koupit kdejakou pitomost, ale když chcete dát svým blízkým najevo náklonnost, přece jim nekoupíte dvacáté čtvrté bačkory, osmý mobil nebo šedesáté cédéčko Karla Gotta. Chce to nápad a ten nevymyslíte, ten na vás skutečně musí „padnout“. Když nepadá, blíží se Štědrý den a vy stále nemáte dárky, jste čím dál hysteričtější. A konečně: nevýhodou vánoc je i to, že jsou koncentrovány do pár dnů. Ještě den, dva před Štědrým dnem padáte na ústa a pak najednou: ticho. Z toho nárazu jste náhle zmateni, rytmus je narušen, vy se cítíte ve vzduchoprázdnu. A třeba i onemocníte. Stačí taková maličká chřipečka, která nemá nic společného s nastydnutím, tělo se prostě po té vyčerpávající vánoční magorii vypne a raději ulehne do postele. Ale jakmile jsou vánoce pryč, jste zase zdrávi jako ryba.
Pominu-li naše věřící spoluobčany, pak je asi každému jasné, že vánoce jsou už dávno víc peklo než svátky. Bohužel jedinců schopných vzepřít se té letité vánoční tyranii je málo, navíc jde o svátek hodně zakořeněný v našich myslích. Nemyslím tím jen tu křesťanskou tradici, mám na mysli i fakt, že okolo 21. prosince se vždycky slavil slunovrat. Ale snad by právě tohle mohlo být řešením: když už od dob Nietzscheho je jasné, že Bůh je mrtev, proč se nevrátit k jiné tradici než té křesťanské? Prostě bychom si namísto štědrovečerního kapra dali nějaký pořádně bujarý tanec okolo ohně a zajásali bychom si, že se zase začnou prodlužovat dny a slunce se bude vracet.
Teď mě ale napadá, že to samé se přece děje na 31. prosince, o Silvestra. Tak nač vymýšlet vymyšlené. A vánoce? Na ty připlácneme nálepku s varováním ministra zdravotnictví, že škodí zdraví.
