Obě komerční televize dostaly pokuty jak ďas za své reality show. Prima má zaplatit 13,5 milionu korun, Nova jen půl milionu méně. To je vůbec nejvíc, co Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila. Prý oba pořady ohrožují psychický a mravní vývoj mládeže.
Zprvu jsem si říkal: patří jim to! Reality show je zhola zbytečný pořad, který útočí na to nízké v člověku, jehož cílem je jediné: zisk. Na hrubý pytel patří hrubá záplata…
Jenže pak se to člověku rozleží v hlavě. Především si kladu otázku: kdo jsou ti lidé, kteří posílají Radě rozhořčené dopisy a podněty k zákazu? Co když je takový člověk tak zaníceným zastáncem mravní čistoty, až je vlastně fanatikem? Není snadnější prostě jen přepnout program, když se nechci dívat? Dále: jací lidé sedí v Radě? Zástupci delegovaní politickými stranami, o jejichž skutečné nezávislosti může být někdy dost pochyb. Rada přitom v minulosti udělala už tolik chyb a vydala tolik sporných rozhodnutí, že i tahle pokuta může být důsledkem nesprávného vyhodnocení situace.
A je tu i ten základní problém: může skutečně reality show neblaze ovlivnit mravní vývoj dětí a mládeže? Myslím, že televize jako celek vývoj dětí velmi silně ovlivňuje, a mnohdy skutečně negativně. Ale určit konkrétně, že tenhle a tenhle pořad, výrok, je škodlivý a jiný není, to už je věc ožehavá. Například pravidelný přísun šotů o kriminálních činech či tragických dopravních nehodách, které divák vidí skoro každý den ve zprávách TV Nova (obrázky jsou vždy hodně šťavnaté), ovlivňuje dětského diváka mnohem víc, než když se Vladko hystericky rozkřičí a nadává všem do debilů. To je spíš k smíchu než k nějakému mravnímu rozhořčení. Ostatně – vulgarit si člověk užije okolo sebe, i když se nedívá na televizi. Například když jedu prostředky MHD, nestačím se občas divit, jak se svými dětmi mluví vlastní rodiče…
Na jedné straně tedy dynamické podnikatelské subjekty, které se snaží zvýšit svůj zisk. Činí tak prostřednictvím moderních, atraktivních a agresivních metod. I proto vyvolávají tolik negativních reakcí. Jsou v ofenzivě, ale stačí jediné: ignorovat je. Nedívat se. A na straně druhé úctyhodné státní orgány, které srdnatě brání morálku. Ohánějí se ušlechtilými idejemi, ale v jejich rozhodování je i cosi z konzervativismu, pokrytectví, puritánskosti.
Soudy, které budou o oprávněnosti pokut rozhodovat, mají o čem uvažovat.
