Největší golfistovou iluzí je, že s jinými, novými holemi mu to půjde líp než s těmi starými. Ve skutečnosti platí: čím lepší golf hrajete, tím více si uvědomujete, že holemi to není. Jack Nicklaus ostatně kdysi řekl, že pokud dostane do ruky jakékoli jen trochu slušnější hole, je s nimi schopen hrát stejně dobře jako s těmi, s nimiž zrovna hraje.
Krátce moje anabáze: ZK jsem dělal s ohranou sadou s ocelovými shafty, ale abych byl delší, koupil jsem si brzy novu sadu na grafitu. Dneska uvažuji o nové sadě, zpátky na železe, protože jste s nimi o něco přesnější. Velkou fluktuaci zažívají dřeva. Moje 1, 3, 5 postupně skončily v prachu komory. Nahradil je nový driver, nová trojka a hybrid trojka. Hybrid mi neseděl, prodal jsem ho, koupil hybrid čtyřku. Nadšen kvalitou zakoupil jsem dřevohybrid, ale nic moc, tak výměna za další, jiný hybrid č. 3, ale i ten už je zase v prachu komory. Z něho jsem při té příležitosti opět vytáhl pětku dřevo a hraju s ní jako s hyridem č. 4, který najednou nemá co na práci. A to jsem si před měsícem ještě koupil v pořadí třetí driver. Mimochodem, lobvedžku už mám druhou a patr třetí…
Myslíte si, že jsem blázen? Já bych si to o sobě skoro myslel.
Faktem ale je, že například výměna driverů je znát: s tím třetím skutečně střílím nejdál. Hybrid mi svého času taky hodně pomohl. A ten třetí patr je fakt nejpříjemnější…Ale když se na to dívám z nadhledu, připadá mi komické, že jsem se obloukem zase vrátil k té staré pětce dřevu, že zase sním o nové sadě želez na železe, ačkoli jsem je už měl. Vím, že vyhazuju prachy, že kdybych se už na začátku pořádně naučil hrát s tou pětkou dřevem, ušetřil bych si spoustu nákupů, ale na druhou stranu: i o tomhle je golf. Že to prožíváte a že máte radost ze spousty zbytečností.
Jestliže se stanete závislými na golfu jakožto hře, většinou propadnete i golfovému nakupování. V golfových obchodech vás už začnou znát, sem tam vám při návštěvě uvaří i kafe, zvlášť utrácivým zákazníkům začnou dávat ze známosti slevu. Vědí, že jste „nakažen“, ale neštítí se vás, naopak jsou shovívaví - protože na vás vydělají. A vy sleduje hlas svého srdce a vábení prodavačů a zkoušíte nové a nové hole, a občas i nakoupíte. Hlavně když u spoluhráče uvidíte nějakou „zázračnou“ hůl. Tu pak chcete mít. Omezuje vás jen výše vašeho konta.
Před časem jsem potkal na hřišti jednu mladou ženu, která hraje už asi osm let. Říkala, že hraní si v posledních letech užívá. Už rezignovala na výsledky, protože ví, že lepší nebude (měla HCP asi kolem 11). Měla driver, se kterým střílela de facto „nemožné“ rány, které jen těsně letěly nad zemí. Věděla, že je to blbá hůl, že by si měla koupit lepší. Ale nějak jí to bylo jedno. Možná by byla o deset metrů delší, ale copak to rozhoduje? Na té hráčce bylo vidět, že už je z golfového drogové závislosti vyléčená.
Neříkám, že se toho svého současného pošetilého nadšení chci zbavit. Ale budu skutečně rád, až se zbavím té pitomé chuti pořád si kupovat nové hole. Budu spokojen, až budu vědět, že tyhle bohatě stačí, že je to stejně jen a jen v rukou a mé hlavě. (Ano, tohle si říká každý - ale kdo toho kdy dosáhne?).
