nahoru

Zelený Baull 23 / Proč mi to dneska nejde?

Andrej Halada29. září 2005 • 11:49

Víte, jakou nejčastější chybu dělají všichni golfisté? Ne, není to zvednutá hlava. Není to ani křečovité držení. Ani přílišná síla, kterou do úderu vkládáte. Nejčastější chybou je příliš veliké očekávání od sebe samého, příliš dobrý výsledek vzhledem k tomu, na jaké technické úrovni hru zvládáte.


Většina golfistů nechodí pravidelně na trénink. A když na trénink dorazí, netrénují krátkou hru, ač ta je pro skóre nejdůležitější. Většina golfistů stojí na odpališti a mydlí to tam tak, aby byli co nejdelší. Většina golfistů pak logicky při turnaji hraje tak, že není se svým výkonem spokojena. Psychika, okamžitá nálada, stav hřiště, povětrnostní podmínky, lidé ve flajtu, to vše hraje velkou roli. Ale technika, kterou získáte při tréninku, je klíčová. Kdo netrénuje alespoň jednou týdně, ten těžko bude mílovými kroky mířit k handicapu pod 18. Gary Player, velká golfová legenda, řekl na jednu poznámku diváka o tom, že má při hře štěstí, toto: „Čím víc trénuju, tím větší štěstí mám…“ To je přesné. Když máte natrénované čipy, není problém zahrát k jamce tak, že vám to tam spadne aspoň jednou za kolo. Kdo netrénuje čipy, tomu to tam taky spadne – ale jednou za uherský rok.
Golfisté se většinou nechají zmást tou nejlepší ranou, kterou dali, tím nejlepším turnajovým výkonem, který zahráli. Hedikepové číslo při současném systému nemusí vyjadřovat stabilní golfistovu výkonnost, ale může být důsledkem jednoho vydařeného turnaje. Nepodlehněte téhle iluzi. Jednou to možná vyjde, ale celkovou kvalitu určují dlouhodobé výkony. Proto raději říkejte: mám HCP 25, ale ve skutečnosti hraju tak na 30. Mnoho golfistů také špatně kalkuluje, volí vzhledem ke svému výkonu maximalistickou taktiku. Mnohokrát jsem šel turnaji ve flajtu s člověkem, který měl HCP okolo 30, a přitom byl nespokojen, když zahrál dvě nad par, tzv. dabláče. Za tenhle výkon mívá na mnoha jamkách ještě 2 body, kdyby takhle hrál standardně, a sem tam dal bogie, má vystaráno. Jenže on ne, on chce hrát všude lépe, aniž by si uvědomil, že mu pohodlně stačí být např. u čtyřparu třetí, možná i čtvrtou ranou na greenu. Místo, aby hrál na jistotu železem, riskuje s driverem i dřevem. Risk se vyplatí prakticky jen tehdy, když hrajete jamkovku a soupeř vede. Jack Nicklaus by vám mohl něco o hře na jistotu vyprávět. Vyhrál tímto stylem 18 majorů.
Nejlepší prostě je: podívat se vlastnímu švihu do očí. Asi neuvidíte žádné zázraky, ale když vyjdete z téhle reality, nebudete pak na hřišti zklamaní.

Andrej Halada


Kurzy měn
25,610
21,680
29,100
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře