Zelený Baull 18 / Jak jsem přišel o trenéra

Měl jsem štěstí: když jsem se rozhodl hrát golf, potkal jsem výborného trenéra. Jan Raisl – doporučil mi ho kolega novinář, který u něho také začínal. Raisl byl skvělý ne snad tím, že by používal bůhvíjak moderní vyučovací metody, že by byl výjimečný hráč. Jeho síla byla v jeho povaze: nekonfliktní typ, spolehlivý, naprosto mu chybělo to, co občas charakterizuje český golf: vejtahovství, frajerství, přehlíživost. Docela normální kluk, který hrál od dětství a měl dar vyjít s každým. Golf vám jako začínajícímu hráči nezprotivil, naopak vás dokázal svým přístupem zlákat. Měl smysl pro humor a byl po zásluze v kolektivu oblíben, jak se říkávalo.


Jan Raisl se před pár dny zabil v autě. Jel prý zrovna z hřiště v Podbořánkách, kde trénoval. Bylo mu ani ne čtyřicet.
Tak jsem přišel o trenéra, ke kterému jsem zrovna chtěl zase zajít, protože jsem si říkal, že musím zlepšit hru se dřevy. Moc mě to zamrzelo. Samozřejmě můžu jít k jinému trenérovi - jenže ono těch, kteří by byli tak příjemní, jako byl Honza, moc není. Vídám je na různých pražských driving rangích: jeden byl před revolucí taxikářem, taky podle toho jedná s lidmi. Jiný zase vyhuluje jedno cigáro za druhým a tváří se otráveně. Třetí připomíná plážového frajera z italských filmů. Prakticky všichni, kteří Honzu Raisla znali, to cítí stejně - říkají, že je to docela nespravedlivé, když jedni odcházejí a druzí zůstávají, a přitom odchodu jedněch želí mnohý a odchody druhých vás nechají lhostejnými.
Na Honzu jsem myslel, když jsem pak o víkendu hrál na turnaji v Hluboké. A možná nějaké nespočitatelné síly zapříčinily, že jsem hrál tak dobře, že jsem si zlepšil HCP. Že by Honzův duch? Kdepak. Prostě jsem jenom v poslední době hodně trénoval. Honza by mi ostatně nic jiného neporadil: „Prostě to chce hrát a hrát …“ A taky si pamatuju, jak mi po udělení zelené karty říkal: „A tím to všechno začíná…“ Tehdy jsem jeho slova moc nechápal, byl jsem rád, že mám tu zkoušku za sebou, že to „skončilo“. Dneska už vím, jak to myslel. Začátky jsou ostatně lepší než konce…