Předevčírem jsem se potkal na drivingu s jistým člověkem, který má krátce zelenou kartu a podle toho hraje. Někdy se trefí, jindy ne, lítá mu to všelijak, rve to silou. Ukazoval mi své hole a říkal, že si bude muset nechat zkrátit šafty, jsou prý příliš dlouhé. Postavil jsem jeho hůl vedlé mé a ta moje byla asi o půl palce delší. Ten člověk byl asi o pět centimetrů větší. Kdyby si hole skutečně nechal zkrátit, asi by je tím pro svou hru učinil nevhodnými.
Když člověk s golfem začíná, má mnohdy pocit, že chyba je v náčiní. Pořád zkouší jiné hole, dokonce kupuje nové a nové. Že to v holích není, vám sice říká každý zkušenější hráč, ale k takovému zjištění dospějete sami až po nějakém čase. Řekl bych, že tak okolo HCP 20. Teprve když z deseti ran dáte (alespoň na drivingu) devět ran bezchybných, zvládli jste techniku švihu a pak také rozpoznáte nuance holí (stále přitom mluvím o amatérských holích, ne o žiletkách). Do té doby se vám bude zdát, že každá, se kterou dáte dobrou ránu, je dobrá, a každá se špatnou ránou špatná.
Začátečník je bohužel ve chvíli, kdy švih nemá zvládnutý, i snadnou kořistí obchodníků. Také jsem se stal takovým hejlem. Koupil jsem tři dřeva (1, 3, 5) a teprve když jsem se dostal k tomu HCP 20, došlo mi, že mi obchodník prodal dřeva dost průměrné kvality. Když mi je ovšem prodával, nešetřil chválou, opěvoval jméno značky, hovořil o titanových vložkách atd. Houby s octem. Na druhou stranu má úplně první sada želez byly hole z druhé ruky, koupil jsem za nějakých šest tisíc, ale po třech měsících jsem je zase prodal, protože jsem měl pocit, že mi to s nimi moc nejde. A nakoupil jsem železa nová, o dost dražší. S nimi hraju doteď, ale zároveň jsem si teprve zpětně uvědomil, že ta původní sada z druhé ruky nebyla vůbec špatná. Prostě jsem to jen neuměl.
Jak se má začátečník bránit tomu, aby utratil víc peněz, než je nutné? Skoro to nejde. Je to, jako kdybyste si chtěli koupit auto a neměli ještě řidičák. Taky nepoznáte, jestli to auto například dobře sedí v zatáčkách. Asi každý si musí projít touhle etapou, aby se posléze hrát naučil a došel třeba k závěru, že docela slušné kolo lze zahrát i s polovinou holí v bagu. Ať už mají jakoukoli značku. A že kvalita a konkrétní typ holí rozhoduje až při nízkých handicapech, kdy vám vybavení skutečně může něco přidat. U špičkových hráčů je to ještě jednodušší: ti mají techniku na tak vysoké úrovni, že by dobře zahráli i s tou úplně nejhorší holí, kterou by vzali do ruky.
