Je to sen mnohých golfistů: mít co nejnižší handicap. Jenže jak mi řekl nedávno jeden zkušený golfista s jednomístným HCP: „Hrát s nízkým handicapem, to je za trest…“
Samozřejmě: nejprve máte radost, že jste vůbec ten výchozí HCP s číslem 36 uhráli. Když tuhle hranici oddělující zelenokaretníky od hendikepáčů překonáte, připadáte si, že jste vyhráli US Masters v Augustě. Stejný pocit zažijete ještě jednou, a to když poprvé snížíte - kupříkladu z 36 na 30. Pak už ale každé snížení vyvolává zároveň otázku: budu schopen svůj HCP také udržet? Nebudu už teď spíš jen zhoršovat? A tato otázka ve vás bude hlodat tím víc, čím nižší HCP budete mít. Při jednomístném HCP je snižování úplně běžné: stačí zahrát dvě tři špatné jamky, což se stane i těm nejlepším, a naděje na udržení jsou ty tam. S nízkým HCP se můžete sice chlubit, ale jste pořád pod tlakem, pořád si říkáte: měl bych hrát tak dobře, jako když jsem ten nízký HCP uhrál. Někdy to jde, někdy ne.
Nízký HCP často získáte tak, že vám jeden turnaj skvěle vyjde, ale pak to už nezopakujete. Tahle situace mne potkala loni, když jsem měl HCP 25,7 a snížil díky turnaji na relativně lehkém a mém oblíbeném hřišti na Čertově Břemeni na 21,2. Ale pak jsem jel několikrát na Karlštejn, a tam vždycky zhoršil. A tak jsem všude říkal: HCP mám 21,2, ale výkonostně hraju tak na 25. Připadalo mi to spravedlivější. Teprve během zimy a letošního jara jsem zlepšil hru natolik, že jsem na těch zhruba 21 opravdu hrál.
Tenhle víkend jsem byl zase na Čertově Břemeni a uhrál jsem tam hřiště na rovných 80 úderů. To je jen 10 nad par. Když jsem si spočítal body, zjistil jsem, že bych svůj nynější HCP 19,6 snížil na 15,2. A bylo to poprvé, co jsem byl skoro rád, že jsem nehrál na úpravu HCP. Při představě, že bych někam přijel a měl těch 15,2 udržet, mě oblil pot. Určitě bych tak dobře nehrál, asi bych možná vypadal jako trouba, co tak nízký HCP uhrál podvodem. Od letošního roku je totiž možné snižovat HCP i mimo turnaj a hodně se mluví o tom, že se bude při takovém systému podvádět. Jenže jen skutečný trouba udělá to, že si napíše nějaké lepší číslo než to, které uhrál. Každý to totiž pak uvidí, že hraje hůř, než jaký má HCP. Takovým hráčem budou všichni pohrdat.
Dost se také píše o tom, že českou specialitou je honba za nižším HCP. Asi je v tom ta současná touha někoho či něco dohnat, drát se dopředu, dokázat, že jsem jednička. Je to možná pochopitelná, ale pošetilá honba. Spíš bysme si měli vzít příklad z Anglie, kde jde hráčům hlavně o to, aby si dobře zahráli a nějakým HCP se moc nezabývají.
