Olympiáda, slavnost béčkových sportů?

Olympiáda se honosí přívlastkem setkání nejlepších sportovců světa. Také jím je: například nenajdete špičkového atleta, plavce, sportovního gymnastu, který by se olympijských her dobrovolně nezúčastnil. Nicméně je mnoho sportů, jejichž nejlepší zástupci na OH nejedou.


Typickým příkladem může být fotbal. Na olympiádě se nehraje nejprestižnější turnaj, ale pouze mistrovství hráčů do 23 let. Hokeji trvalo desítky let, než se podařilo v Naganu 1998 zorganizovat turnaj se skutečně všemi nejlepšími hráči světa. Kdo ví, jak dlouho tato tradice vydrží, protože například tenis není na hrách ani dvacet let, a mnozí hráči z vyšších míst tenisového žebříčku už předem avizují svou neúčast. Také americký basketbalový tým už zase netvoří ti nejlepší z NBA a rovněž baseballový turnaj se musí obejít bez nejlepších hráčů z USA. I mnozí cyklisté včetně Lance Armstronga si olympiádu nechali ujít. A stále je mnoho sportů, které se s olympijskými hrami vůbec nehodlají dát dohromady: například automobilismus. Jsem zvědav, jak dopadne za čtyři roky premiéra golfu na OH v Pekingu.
Je to ale pochopitelné, že světově nejpopulárnější sporty nejsou s olympijskými hrami příliš kompatibilní. Tyto nejsledovanější sporty jsou totiž i nebývalé bohaté. Nepotřebují olympiádu coby svůj vrchol, mají své vlastní: mistrovství světa ve fotbale, tenisové grand slamové turnaje, americkou basketbalovou i baseballovou profi soutěž, cyklistickou Tour de France, hokejovou NHL, golfové grand slamy, formuli 1…
Původní myšlenka olympismu, tedy setkání čistě amatérských sportovců, je již dlouhou dobu pasé. Olympiáda je byznys a soutěží tu mezi sebou v mnoha případech multimilionáři. Ale jedním z důležitých významů her je dnes zviditelnění sportů, které jsou menší, chudší, ale přesto mohou být pro určitou skupinu příznivců přitažlivé. Kdy se něco dovíte o moderním pětiboji, střelbě, jachtingu? Když náš sportovec získá na OH medaili. Tak možná v tomhle je dnes hlavní smysl OH – mediální podpora menšinových a chudších sportů.