Prázdniny začaly, jak skončily. Ministerskou ostudou. První červencový týden se nechal ministr Mlynář hostit na festivalu v Karlových Varech, poslední srpnový týden se bývalý ministr Tvrdík žene do bohatě polstrovaného křesla šéfa ČSA. „To je ale chucpe!“ říká si možná z nebe také bývalý ministr Pavel Tigrid. Ten Tigrid, který svou lidskou, charakterovou a intelektuální velikostí a velkorysostí denně nastavoval zrcadlo českým hamounkům.
Když byl Tvrdík ještě ministrem obrany, slovy skutečně nešetřil. Každý týden jsme věděli, čím že to ubohý šéf vojáků trpí, co ho ve dne v kanclu souží a co se mu v noci v posteli zdá a proč ta naše armáda nefunguje. Tvrdík byl svou upřímností možná sympatický. Jenže v duchu si člověk řekl, jestli náhodou není neschopným fňukalem, který víc řeční než dělá (a pro vojáka z povolání, jímž Tvrdík byl, je to ta nejsmutnější vizitka). Když Tvrdík zahrál svůj odchodový taneček, bylo jasno: ano, ten muž žádným srdnatým vojákem nebyl, byl opravdu jen tím mluvkou. Anebo jen vojákem, který svým postavením dalece překročil své možnosti. Jako voják v kanceláři, vojenský úředník někde na vojenské správě mohl být dobrým členem české armády. Ne funkci ministra obrany asi neměl.
Tvrdík je teď šéfem ČSA, ačkoli k tomu nemá naprosto žádnou kvalifikaci, neumí pořádně anglicky. Ke svému jmenování zarytě mlčí, na dotazy novinářů nedopovídá. Funkci neodmítl, nedokázal férově, vojensky a na rovinu říct: „Pánové, já vám děkuji, že mi chcete dát pěknou trafiku, ale když už, tak já bych raději nějakou menší, kterou budu umět řídit a ze které když vykouknu, nebudu vypadat jako blbec...“ Jenže Tvrdík nezapře českého vojáka. Vojáka, který nebojuje, nechce vítězit, ale snaží se především přežít a mít veget. A nejlíp mu je v zákopech, kde může, nikým nerušeně, spát.
A slušný slabý premiér Špidla, který Tvrdíkovo jmenování posvětil? Krok za krokem se blíží k pádu. Mám dojem, že už si ho skoro zaslouží. Aniž bych si dělal iluze, že ti, co ho vystřídají, budou lepší.
