Jezdím teď skoro každé ráno do práce vlakem. Za osm minut jsem z dejvického nádraží na Masarykově a je to bezva výlet. Vlak se sune zeleným mořem podél Stromovky, projíždí tunelem (vůbec jsem nevěděl, že tam je), z Negrelliho viaduktu vidím Vltavu, poničenou Štvanici s kurty i Karlín z výšky.
Ale kvůli tomu tenhle sloupek nepíšu. Vystoupil jsem minulý týden z vlaku na Masarykově a jdu k východu. Sedí tam zvláštní lidé. Nabízejí změření tlaku a tuku zadarmo. Mám čas, neodolám. Usedám a proti mně je dvojice: obézní, ba přímo tlustý muž s brýlemi, nepříjemně se potící. Do masitého prsteníčku se mu zařezává nevkusný prsten. Zlatý řetízek nevalné kvality na ruce. Chce působit důvěrně, seriózně, ale je to nesolidnost sama. Tlusté, české, bodré. Žena vedle je ušmudlaná chudinka neurčitého věku mezi 40-55.
Naměří mi tlak asi tak 170 na 110. To je hodně, ale já vím, že když mi měří tlak, tak mám vždycky hodně, protože se mi rozbuší srdce a jsem nervózní. Muž se toho hned chytí: „A jéjej, to teda není vůbec málo, tak to bych vám doporučoval, abyste zašel k nám do Centra zdravého života, abysme s tím něco udělali...“ A cpe mi papírek s adresou. Pak to ještě zkouší z tukem. Jakýmsi záhadným přístrojem, který se drží v napnutých rukách, mi naměří jakýchsi 13 procent tuku. „No, to je docela dobrý, ale přeci jen – kdybyste chtěl nějakou menší kůru, u nás bysme vám řekli, jakou...“ Pro informaci: měřím 175 centimetrů a po letních 3 000 kilometrech na kole mám asi tak 67 kil. Kde ten tuk mám, to vážně nevím.
Odcházím a tahle zrychlená zdravotní prohlídka na Masarykově mi je k smíchu. I kdybych ten tlak vysoký skutečně měl. Ale vidím ty, kteří usedli na židličku k tlusťochovi přede mnou a po mně. Obyčejní lidé, kterým když tlusťoch řekne, že mají tuk 25 procent a tlak 160 na 100, zblednou a s díky přijmou pozvání na kůru. Ta kůra už není, na rozdíl od měření, zadarmo. Jako vždycky: za vším jsou peníze, zájem vydělat. Tenhle způsob mi připadá ale zvlášť špinavě nízký. A nejen kvůli tomu, že si vybrali nepříliš čisté Masarykovo. Ti lidé mají v rukou přístroje s digitálními číslicemi, tváří se odborně, ale je úplně jedno, co naměří. Hlavní je vyvolat v lidech obavy, strach. Je to ten nejosvědčenější způsob působení, ta nejprofláknutější demagogie. Pak už ti hloupější jdou jako ovce. Do Centra zdravého života, ale také ... Historie má mnoho příkladů.
