Minirepo aneb chcete jet se mnou na cyklovýlet?

Už jsem tak starý, že když se chci brzo probudit, ani si nemusím nařídit budíka. Měl bych do půl hodiny vyrazit. Strašně se mi nechce z postele. Konečně vstávám. Kolo do auta, směr České Budějovice. Ráno jsou ulice a silnice ještě prázdné. A svět úplně jiný než přes den.

Sobota, 6.30 ráno Už jsem tak starý, že když se chci brzo probudit, ani si nemusím nařídit budíka. Měl bych do půl hodiny vyrazit. Strašně se mi nechce z postele.
7.00 Konečně z postele.
7.30 Kolo do auta, směr České Budějovice. Ráno jsou ulice a silnice ještě prázdné. A svět úplně jiný než přes den.
7.30 – 9.30 Nejlepší rychlost na dálnici je tak 120-130 km/h, to se neženete jako blázen a je to docela rychlé. Z Písku před Budějovicemi hustý provoz. Zemědělci jedou svými povozy na trh - na výstavu Hobby.
9.35 Parkuji v jakési ulici u výstaviště k Hobby. Jsem zvědav, jak to večer najdu.
10.30/20km Vítr do zad fouká, prvních dvacet to jede samo. Směr Prachatice, vrch Libín (1096 m).
25 km Úžasně hladká silnice od Smědče do Chrobol.
35 km Na Libín nakonec nejedu. Nestihl bych to na vlak, který mi jede ve 20.11 z Horního Dvořiště. Zbývá mi ještě přes 100 kilometrů.
50 km U Křišťanova do vojenského prostoru Boletice. Sice se tam nesmí, ale už jsem tam jezdil, o víkendech nehlídají.
65 km Nebloudím, ale jedu po cestě, která je na mapě asfalt, v praxi les. Každých 100 metrů popadaný obrovský strom. Z kola dolů, kolo na rameno, přelézt, nasednout. Žádné stopy, jen od lesní zvěře. Kdybych tady zůstal, nenajdou mě dny, týdny, měsíce... Mobil tu nemá signál.
70 km Konečně asfalt! V Čechách se neztratíte, cesty na sebe navazují, vždycky přijde další cesta, křižovatka. Je to malá zemička.
81 km Jedu přímo nad pěchotní střelnicí. Míjím cílově panáky s terči. Nestřílí se, je přece sobota.
89 km Horní Planá. Nádherné odpoledne (15.30) u Lipna. Obloha modrá, pozdní oběd (rohlíky, jogurt). Jedu přívozem. Romantika. Na druhém břehu se ještě půl hodiny válím na dřevěném pontonu. Krásně fouká, jachty na hladině. Matka s dvěma holčičkami, děti neposlouchají, furt lezou do vody, matka je peskuje. Děti křičí vzteky. Matka je nervózní. Prostá žena. Děti budou po ní.
98 km Pravý břeh Lipna je pro kolo hezčí než levý. Louky a pastviny s kravami, výhledy na hladinu. Paradox: „špatná“ železná opona uchovala část přírody netknutou.
111 km Cestou do Pasečné vidím Alpy. Jsou obrovité. Kochám se, ale taky ztrácím čas. Stihnu ten vlak? Žádný další už pak nejede.
120 km Nemám už pití a mám žízeň. To je blbé, protože tady při hranicích nejsou žádné vesnice.
130 km Žízeň je čím dál větší. Z potůčku nepiju - co kdyby padesát metrů nad zurčícím praménkem ležela tři měsíce mrtvá, řádně hnijící srnka? Slunce se začíná klonit a ozařuje zelené stráně. Jižní Čechy jsou asi nejhezčí český kraj. Ale co západní pohraničí? Co Ždárské vrchy? Co Jizerky a Krkonoše? Ach ta pitomá fráze, že (skoro) všude je hezky.
135 km Jsem ve Studánkách. Poetické jméno. Hlavně že je tu hospoda s pitím! Silnice k hraničnímu přechodu, Vietnamci pomalu balí fidlátka, v restauraci dva rakouští cyklisté a žoviální český vrchní. Ceny předražené, vedle Night Club. Cizinci se smějí, jestli tak rychle piju proto, abych byl co nejrychleji v tom bordelu. Ha, ha, ha...
144 km Konečně Horní Dvořiště. V hospodě na rohu čokoládový ledňáček. Jak slastná chuť ledové zmrzliny! A jak krásně zrenovované nádraží - nové peróny, všude čisto, nikde nikdo. Jen pamětní deska, že tohle bylo první české místo, kam v roce 1918 vstoupil prezident Masaryk, když se vracel do vlasti. Vstupuji do dveří s nápisem Nádražní restaurace. Přes mlhu neprohlédneš, všechno zašedlé, kulečník, velká kamna, pípa staré téčko. Deset dvanáct hostů, samí ztracenci. Hajzly smrdí. Je to tak důvěrně známé, tak lidské, tak nefalšovaně české. Má to něco do sebe, to už skoro nevidíš. Ale radši jdu ven. Svěží vánek, slunce zlatě svítí na tiše stojící vagóny a nehlučné elektrické lokomotivy. Taky český svět. Pro mě hezčí.
20.11 – 21.15 Vlakem do Českých Budějovic. Daleké podvečerní výhledy na Novohradské hory, na Kleť.
144 -150 km Ještě si projedu noční centrum Českých Budějovic (jak maloměstsky prázdné, proti Praze taky klidnější a čistší) a pak hledám tu ulici, kde mám auto. Po 10 minutách ho nacházím. Stojí osamoceně, zemědělci se svými povozy už z trhu odjeli.
22.00 Ještě večeře u McDonalda a domů. Autem temnou nocí na prázdné silnici, to má taky něco do sebe. O půlnoci jsem doma. Pěkný výlet. Nechcete jet někdy se mnou?