Jedna ze základních pouček o životě médií a politiků říká, že to nejpodstatnější většinou unikne veřejné pozornosti. Máme tu čerstvý a exemplární příklad. Právě teď se už poněkolikáté poslanci pokoušejí schválit nový správní řád. Co to je? Proč by nás to mělo vůbec zajímat?
Jistě, nevypadá to jako žádná velká mediální pikanterie, ale velmi osobně se to dotýká každého z nás. Správní řád totiž určuje, jakým způsobem a nakolik můžeme bránit svá práva v takových případech, kdy nám například někdo chce postavit za domem dálnici, supermarket nebo spalovnu. Až doteď měli dotčení občané nebo jimi založená občanská sdružení stejné právo na informace jako všechny ostatní zúčastněné strany - úředníci, investor... Nový návrh chtěl toto právo omezit, nebo přesněji - nechat na úředníkovi, aby rozhodl, která část dokumentace se nás týká natolik, že do ní můžeme nahlédnout a kterou už nám raději neukážou. Nejde o nic jiného, než o metlu na "kverulanty" jako je paní Regecová z Hranic na Moravě nebo "ekologisty, co pořád proti něčemu protestují". A také na vás, když začnete dělat potíže.
Ještě kurióznější je, že v únoru už Sněmovna jednou zákon zamítla. Ale politici tuhle mrtvolu oživili a přilepili k jinému zákonu. Jako když odmítáte jíst ryby a oni řeknou: "Jistě" a donesou vám kuře. Ta ryba je v něm ovšem zašitá místo nádivky. Je opravdu tristní, že tu zašitou chcíplou rybu odsouhlasil právě ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny, i když z hlediska ústavního práva je to jednoznačný přešlap a hrubka. Bude-li exhumovaný správní řád, který se nakonec podařilo pozměňovacími návrhy upravit do jakž takž přijatelné podoby, schválen nebo ne, to se ještě uvidí. V každém případě je to dost tísnivá zpráva o naší právní kultuře. A ještě horší je, že se takové věci dějí daleko za obzorem veřejného zájmu. Pár článků a ticho po pěšině. Jako by se vlastně ani nic nestalo.
