Ve sloupku Zelení nešetří tvrdí kolega Marek Hudema, že správné je papírem nešetřit a hodně stavět ze dřeva, protože to nám zajistí, že majitelé lesů budou sázet více stromů a my budeme mít hodně lesů. Hezký příklad ekonomického uvažování „bez přívlastků“, na němž lze ukázat, v čem se čistí ekonomové mýlí.
strong>
Myšlenka, že u některých zdrojů surovin spotřeba podporuje produkci, není nijak nová a je v zásadě správná. Má to ovšem přinejmenším tři velká ale.
Je totiž velký rozdíl, jestli spotřebováváme dřevo na stavbu – to je dlouhodobá spotřeba, trám bude sloužit i sto dvě stě let, nebo jestli ho použijeme na výrobu papíru, kdy nám, třeba jako noviny, poslouží jen hodinu. A protože papír nevznikne lusknutím prstů, ale jde o energeticky náročnou výrobu, po níž zbude velké množství odpadů, je rozumné papírem šetřit. Nejen kvůli dřevu, ale především kvůli energiím a chemikáliím, které při tom spotřebujeme a jejichž výroba má dost nepříjemných následků. Proto se použitý papír sbírá a recykluje, šetří se tím nejen lesy, ale především voda a vzduch.
Také neodpovídá zcela realitě, že volný trh neproblematicky zařídí, že více spotřeby znamená v případě dřeva i více zdrojů. Les roste sto let a mnoho majitelů by ho vcelku rádo vykácelo a prodalo a dál se nestaralo. Nemohou, protože existuje lesní zákon – tedy tvrdý příkaz státu, který jim nařizuje, že musí lesní pozemky znovu osázet a ošetřovat. Ten u nás zavedla poprvé Marie Terezie, protože hrozilo, že žádné lesy mít nebudeme. Tehdy všichni spotřebovávali a nikdo nesázel.
No a konečně není les jako les a ne každý se dá stejně dobře obnovit. Nejtypičtější ukázkou jsou tropické pralesy, ty se „sázejí“ opravdu těžko. Ale i česká smrčina je dobrý příklad. Z ekologického hlediska je to les dost neužitečný, plantáž na dřevo, pokud jde o pestrost a odolnost, podobná nejvíc pšeničnému lánu. Snadno ji poláme vítr nebo sežere kůrovec. A když se v takovém lese navíc hospodaří za pomoci pesticidů a kácejí se velké holiny, kromě dřeva mnoho užitku z takového „lesa“ není. Proto vznikl v posledních desetiletích systém certifikace, například mezinárodní značka FSC, která spotřebiteli říká, že dřevo jeho skříně vyrostlo v lese obhospodařovaném podle pravidel, která zajistí, že tam zdravý les bude i za dalších sto let.
Uzavřeno: Šetřit papírem je rozumné a poněkud neliberální zásahy – zákon a certifikace – pomáhají lesům přinejmenším stejně jako spotřeba dřeva. Svět je přece jen o trochu složitější než jednoduchá ekonomická poučka.
