Setkání špiček G8, které právě začalo v Japonsku, má kromě jiného jednat o tom, co s drahou ropou. Nechci předjímat, ale těžko se politici usnesou, že drahá ropa přišla ještě jakž takž včas, aby postrčila globální ekonomiku ke změně, o níž pořád dokola planě mluvíme už desetiletí. Přitom právě tak to je.
Ještě než začnete nadávat, že tohle tvrzení je další výplod nějakého chorého zeleného mozku, zkuste si přece jen přečíst pár argumentů:
O tom, že ta bohatší část světa žije energeticky tak rozmařile, že je to globálně neudržitelné, se mluví minimálně od sedmdesátých let. Aniž by tyto řeči na naši energetickou rozežranost měly nějak zvláštní vliv. A právě teď žijeme v desetiletí, kdy se energetická nenasytnost globalizuje. To, že Indie a Čína chtějí víc energie, je jeden z hlavních důvodů, proč ceny ropy rostou tak rychle.
Ať už si myslíme, že nás čeká či nečeká objev dalšího velkého ropného naleziště, je fakticky jasné, že zásob ropy už bude jen ubývat a to stále rychleji. Takže je dobře, když cena začala tenhle budoucí nedostatek jasně vyjadřovat. To je totiž pro ekonomiku jediný opravdu srozumitelný impuls, že změna je nutná.
Důkaz? Když nastala počátkem sedmdesátých let první ropná krize – velkododavatelé ropy utáhli kohoutky, protože chtěli prodávat dráž –, poprvé jsme se Evropě začali vůbec zabývat tím, kolik auta vlastně spotřebují. Tehdy nám začalo docházet, že sto let trvající ropný mejdan, kdy žijeme energeticky na fosilní dluh, nebude možné táhnout donekonečna. Západní Evropa začala šetřit, ale levná ropa osmdesátých a devadesátých let ji zase ukolébala do blahobytného nezájmu.
Na drahých energiích je dobré, že víceméně bez zásahu státu restrukturalizují ekonomiku. Změní ceny zboží, které je třeba vozit na velké vzdálenosti, takže ubude kamionů, změní se cena půdy a potravin, naroste význam místního zemědělství, ale také regionů, protože se změní i způsob cestování a trávení dovolených. Mnoho z těch věcí je spíš pozitivních. Levná energie je sice pohodlná, ale na druhé straně napáchala spoustu škod.
Růst cen ropy a dalších energií přišel relativně včas. Bohaté státy mají na to, aby investovaly do úspor (například nízkoenergetický dům spotřebovává reálně pět až desetkrát méně energie) a orientovaly se na jiné zdroje. A ty chudší země se ještě neocitly v pasti technologií, na jejichž provozování reálně nemají. I když právě tady platí, že drahá ropa přišla „relativně“ včas. Benzínová horečka je dnes už globální choroba.
Drahá ropa prostě není žádné neštěstí. Je to naopak konečně reálný impuls k tomu, abychom uskutečnili to, o čem léta jen teoreticky mluvíme.
