Krádež sněhu povolena

Krádež sněhu povolena

Krádež sněhu povolena

V Jizerkách ukradli sníh, nebozí sportovci se hájí národními zájmy, ministr Bursík bojkotuje lyžařský pohár a Katka je nominována na Ropáka. Mám poslední týden pocit, že ze Španělského sálu Pražského hradu se po prezidentské volbě šíří virus, který mění veškeré události ve veřejném prostoru v absurdní frašku.


Došlo mi to ve chvíli, kdy v rádiu redaktorka publicistického pořadu dobrých dvacet minut grilovala v přímém přenosu jakéhosi nešťastného vrchního lyžaře z Liberce, který nechal do běžeckého areálu v nížině navozit sníh z hor. „To jste kvůli lyžování ochoten porušit zákon?“ ptala se neodbytně a on kličkoval a hájil se tím, že přece máme každý tuhletu národní hrdost. A co by z ní zbylo, kdyby světoví borci ve Vesci našli místo běžecké stopy prvosenky. A tak byl lyžař zostuzen a Kateřina Neumannová hned o den později za krádež horského sněhu nominována na Ropáka.
Nic proti Ropákovi, zákonům na ochranu přírody a novinářkám kladoucím nepříjemné dotazy, ale vážně mám pocit, že v tomhle případě celý ten mechanismus mele naprázdno. Lyžař prostě v teplé zimě nevěděl kudy kam a ukrást sníh v horách byla jediná možnost. Argumentovat lidskými právy víkendových sportovců v tomhle lyžařském lunaparku mi přijde srandovní. Stejně jako poškozením přírody. Tam už se toho opravdu moc poškodit nedá. Za tohle nemůže Katka, kterou chvílí bezmezně obdivujeme a pak po ní stejně nesoudně pliveme. Za tohle mohou politici, místní liberečtí, pro které je mistrovství skvělý kšeft, i ti vrcholní ze dvou posledních vlád, kteří odsouhlasí peníze na pohár a lyžařské mistrovství světa v horách, které mají sotva tisíc metrů. A nezastaví celou akci ani ve chvíli, kdy se staví běžecký areál ve výšce čtyři sta metrů nad mořem, a v době, kdy o oteplování klimatu těžko může být pochyb.
Takže je hezké, že se teď Bursík tváří pohoršeně, ale za tohle nese on i zelení ministři školství rozhodně víc zodpovědnosti než lyžařský nacionalista, kterému roztála národní hrdost před očima.