Mně osobně to bude trochu líto, ale jako politologická studie je to zajímavé. Jak se stane, že politická strana, která raketově uspěje ve volbách, se rozhádá a rozpadne místo toho, aby po čtyři roky ve vládě budovala pozice? Sledujte v přímém přenosu na příkladu české Strany zelených.
Nemám o Straně zelených nijak valné mínění, ale fakt, že se dostali do Parlamentu, považuji za dobrý. Užitečnost politických stran obecně neposuzuji podle ušlechtilosti jejích představitelů, to bych se daleko nedostal. Výzvy, abychom si konečně zvolili „ty čestné politiky“ mi přijdou naivní. Politika je soupeření o moc, takže čestní tam můžete být jen v rámci docela tvrdých pravidel. Užitečná mi přijde ta strana, která na veřejnou scénu přináší nová témata. Což platí víceméně o všech, které dnes ve Sněmovně jsou, snad s výjimkou komunistů. Právě Zelení v tomhle směru dokázali, že do Parlamentu patří. Bez nich by se o biopalivech, limitech těžby hnědého uhlí, klimatických změnách nebo udržitelné energetice nediskutovalo buď vůbec, nebo jen okrajově. Teď nejde o to, jestli třeba biopaliva jsou či nejsou nesmysl, podstatné je, že to téma vůbec někdo položí na stůl.
Jinak jsou ale Zelení stejní jako každá jiná čerstvě vzniklá strana. To znamená, že má minimální členskou základnu, totální nedostatek opravdu schopných a kvalifikovaných lidí (viz úporné hledání nového ministra či ministryně školství) a soupeří v ní různé nepříliš koordinované proudy. Tedy v tomhle se Zelení přece jen liší. Míra politického anarchismu je tu nadprůměrná. Po roce ve vysoké politice požadovat odchod předsedy, bez něhož by si Zelení ve volbách ani neškrtli? Nahlas mluvit o vystoupení z vlády, což by znamenalo prakticky jistě nové volby ve chvíli, kdy Zelení u veřejnosti zrovna nebodují? To se jinak než jako sebevražedný reflex vysvětlovat nedá. Scénář dalšího vývoje je docela jednoduchý.
První varianta - nespokojeným ve straně se podaří Bursíka odvolat a instalovat někoho radikálnějšího, kdo prosadí vystoupení z vlády. To by znamenalo nepříliš pravděpodobnou velkou koalici, ale spíš nové volby. Jak by dopadly? Jestliže Bursík připadá některým kritikům příliš uhlazený a doprava, měli by si uvědomit, že právě a pouze proto jsou Zelení pro část střední třídy vůbec přijatelní. Bez něj se propadnou hluboko pod pět procent a začnou zoufale hledat nového, přijatelnějšího vůdce, jak to dělali v posledních zhruba pěti letech.
Druhá varianta je odštěpení radikálního křídla, jasná zpráva veřejnosti, že Zelení se nejsou schopní domluvit ani mezi sebou, natož s někým dalším, a pád k desetinovým preferencím, jaké má dnes ODA či US, pokud něco takového ještě existuje.
Tak počkejme do soboty. Zelení zasedají, milovníci reality show si mohou užít první politické sebevraždy skoro v přímém přenosu.
