Proč prohrajeme soudní spor o emise

Proč prohrajeme soudní spor o emise

Proč prohrajeme soudní spor o emise

Nápad zažalovat Evropskou komisi kvůli seškrtaným emisním povolenkám je tak bizarní, že jediným racionálním důvodem může být jen chlácholení našeho předního antienvironmentalisty (to o něm říká pan prezident) Martina Římana, jinak též ministra průmyslu a obchodu. Ale i ten by snad měl pochopit marnost takové žaloby při pohledu na pár grafů, které i vám nabízím.



Ten první ukazuje, jak se vyvíjejí emise oxidu uhličitého, které produkují podniky v České republice zařazené do systému obchodování s povolenkami.



Graf č. 1



Levý šedivý sloupec ukazuje, kolik jsme měli povolenek na léta 2005–2007. Tehdy se ještě přesně nevědělo, jak velké emise ve skutečnosti budou. Předpokládalo se, že zhruba do 90 miliónů tun. První měření za rok 2005 ukázalo, že systém emisních povolenek zafungoval a realita je výrazně nižší než předpoklad – něco přes 82 miliónů tun. Zatímco ekologické organizace navrhovaly požádat o povolenky na 78 miliónů tun, a tedy naši i tak rekordní produkci snižovat, náměstkyně ministra životního prostředí paní Bízková (ODS) argumentovala, že rok 2005 byl výjimečně nízký, některé podniky nepracovaly a my musíme požádat na léta 2008–2012 o mnohem více povolenek. Konečný návrh (černý sloupec) ovšem leckomu vyrazil dech – skoro 102 miliónů tun. Jenže krátce po tom, co vláda odeslala tento návrh do Bruselu, přišly výsledky měření za rok 2006, které ukázaly, že paní náměstkyně si buď vymýšlela, nebo se zmýlila. Emise při vysokém růstu ekonomiky (okolo 6 %) narostly zhruba o milión tun, tedy o něco víc než procento. Takže oněch přibližně 87 miliónů tun oxidu uhličitého, na které jsme nakonec dostali povolenky, pořád umožňuje velmi slušný růst průmyslu. Oba poslední údaje v tomto grafu zaneseny nejsou.



Graf č. 2





Jenže pořád by bylo dobré mít na mysli, že celý systém obchodování s emisními povolenkami by měl sloužit ke snižování emisí. Že jsme v tomto smyslu velmi liknaví, ukazuje druhý graf, zobrazující návrhy jednotlivých zemí, kolik by chtěly v příštích pěti letech vypouštět emisí. K naší pozici je asi jakýkoli komentář zbytečný.




A konečně. Opravdu je nutné, abychom emise snižovali, protože v přepočtu na obyvatele patříme nejen k největším evropským, ale i světovým znečišťovatelům. To je patrné z posledního grafu. K tomu také není nutný komentář. Šli byste s něčím takovým k soudu, aniž byste měli pocit, že jen zbytečně vyhazujete peníze za advokáty?





Graf č. 3



P.S. Grafy a data pocházejí z materiálů Greenpeace, Hnutí Duha a Ministerstva životního prostředí ČR.