Viděli jste minulý týden v televizi film Věry Chytilové Potížistky? Trochu kuriózní dílo, v němž režisérka chtěla nejspíš zpopularizovat vznikající „ženskou“ stranu Rovnost šancí, aby ji nakonec ukázala v až nemile realistickém světle.
Tomu filmu se asi nedá říkat dokument, je to spíš aktivistický výkřik. Chytilová patří mezi veřejně známé příznivkyně Rovnosti šancí a jako pomocná režisérka je tu podepsaná Zdenka Ulmannová, jedna ze zakladatelek strany. Což ovšem znamená, že právě takhle se potenciální političky chtějí vidět. To je na tom filmu snad nejpozoruhodnější.
Princip je prostý. Štáb cestuje po republice a všude mluví s místními reprezentantkami strany. Od Třeště přes Domažlice, Liberec, Zlín, Ostravu, těch míst je tu spousta a všude paní (nedá se rozlišit, jestli už s politikou nějakou zkušenost mají, nebo jen tak povídají do větru) vyprávějí, že město vedené muži je v hrozném stavu, o nic se nestará, jen o hokej a fotbal, místo aby postavilo školku, hospic a upřednostnilo ty důležité věci. A proto se ony odhodlaly, kandidují a budou do mužů „šít“.
Samotný nápad založit „ženskou“ politickou stranu je poněkud šílený, ale koneckonců, pokud by přinesl do sněmovny nová témata, proč ne. Zelení také nejsou politická strana, která by bůhvíjak držela pohromadě a schopných lidí má jen pár, ale ve chvíli, kdy se dostala do Parlamentu, i političtí konkurenti začali brát zelená témata vážněji. A spousta z toho, o čem ty dámy mluvily, si nějaké akutní řešení žádá.
Jenže v tom je právě ta potíž. Onen filmový stranický portrét ukazuje věčné stěžovatelky na cokoli, které mají prakticky nulovou představu o tom, jak funguje státní aparát, zjevně netuší, že politika je opravdu komplikované umění neustálého kompromisu, a rozhodně nepůsobí jako ty, po nichž se nám v politice stýská.
Platí to o všech ženách? Samozřejmě že ne. Kdyby paní spolurežisérky nedělaly stranický portrét, ale film o ženách v politice, mohly tam mít i stěžovatelky i starostky, které věci rozumějí a leccos už dokázaly. Jenže klíč k výběru byl stranický a ženy tu tím pádem vypadají jako poněkud nekoordinované a nekvalifikované seskupení potížistek ze záliby. Tomu se říká medvědí služba.
Pozn. redakce:
Reakci Zdenky Ulmannové si můžete přečíst ve sloupku Vlci vyjí, karavana jede dál..., aneb potrefený kačer se vždycky ozve
