Je to jasné, Čunek je rasista

Opravdu? Samozřejmě, že jeho výrok o tom, že když chcete pomoc od státu, musíte se opálit a rozdělávat velké ohně, není zrovna košer. Ale svědčí spíš o tom, že bývalý vsetínský starosta Čunek je komunikační nemehlo. A to už dávno víme. Jenže on jen svým dlouhým skokem z radnice na vicepremiérské křeslo vynesl na světlo slovník, jaký se v komunální politice užívá běžně. O rasismu svědčí stejně málo, jako nedávné Topolánkovo Přijde den! o jeho příklonu k fašismu.

Opravdu? Samozřejmě, že jeho výrok o tom, že když chcete pomoc od státu, musíte se opálit a rozdělávat velké ohně, není zrovna košer. Ale svědčí spíš o tom, že bývalý vsetínský starosta Čunek je komunikační nemehlo. A to už dávno víme.
Jenže on jen svým dlouhým skokem z radnice na vicepremiérské křeslo vynesl na světlo slovník, jaký se v komunální politice užívá běžně. O rasismu svědčí stejně málo, jako nedávné Topolánkovo Přijde den! o jeho příklonu k fašismu.
Komunální politici mají jednu smůlu. Nemohou o problémech včetně těch s „neplatiči“ jen elegantně a korektně hovořit. Musí je v dohledné době vyřešit. To opravdu není jednoduché, stačí se rozhlédnout od Ústí přes Ostravu a Vsetín po Brno. Že přitom propadnou pocitu, že Romové odmítají pracovat a především převzít za sebe odpovědnost, se dá pochopit. Platí to o naprosté většině z těch, se kterými se setkali. A tak není divu, že se tenhle předsudečný názor odráží v jejich slovníku.
Mám přesně stejnou zkušenost z opačné strany barikády. Asi před třemi týdny jsem byl pozván na konferenci o „stereotypním obrazu Romů v médiích“. Seděli jsme za stolkem čtyři, bílí, z rádia, televize, deníku a týdeníku. Proti nám publikum z více než poloviny romské. Většinou vzdělaní lidé, ze státních úřadů, neziskovek a médií. S přebíráním zodpovědnosti za sebe samé neměli zcela jistě žádný problém. S čím ale měli problém, to byl nekonečný mindrák, že jsou Romové. Ten se navenek projevuje neustále zdůrazňovanou hrdostí na etnickou příslušnost a především nevraživostí k většinovému etniku. Stačilo, že měli před sebou „bílý cíl“, a spustili nekonečný proud vyčítání. Nikdo je nemá rád, nikdo je nechce, nehrají v televizních seriálech a reklamách... Ty lidi vůbec nezajímaly argumenty, nechtěli vědět, co si o těch věcech myslíme my čtyři. Byť si nás kvůli tomu pozvali. Jen potřebovali co nejhlasitěji vykřičet svou zkušenost s bílou většinou. Zvláště mladé romské intelektuálky vynikají v sáhodlouhých a emocionálně nabitých vyčítavých litaniích. „Je mi vás líto! Jak jste ubohý,“ říkala mi jedna vznosným hlasem, jako by byla na divadle. Trpěli ti lidé předsudky? Zcela jistě. Dají se označit za rasisty? Asi těžko.
Tím slovem bych opravdu šetřil. Že je jakékoli etnikum v téhle zemi od podstaty méněcenné, to si opravdu už dneska nemyslí skoro nikdo. Ale pocitem, že ti druzí jsou líní, nespolehliví, nepořádní, případně pohrdaví, přehlíživí a povýšení, to si myslí o sobě navzájem prakticky všichni. Rasistickými nálepkami se to nevyřeší a odstraněním Čunka z vrcholné politiky tenhle slovník ani problém nezmizí.