Je to jistě hezké, že tibetskou vlajku letos vyvěsily i dva státní úřady a asi pět set radnic, ale vážně si nejsem jistý, jestli „rezolutní protest po padesáti letech“ není sám o sobě protimluv a z tibetské vlajky se nestalo už jen estetizované intelektuálské logo.
Vlastně mi to došlo, když jsem minulý týden prošel několik alternativně se tvářících hospod, kde tibetská vlajka ležérně visela od nálevního pultu. Typicky česká forma solidarity. Protest proti okupaci Tibetu patří k názorové výbavě jisté části evropské intelektuální veřejnosti stejně samozřejmě, jako obliba loga jin – jang a zájem o feng- šuej, abych vybral také ikony z druhé strany tibetsko - čínského sporu.
Že bourání klášterů, vraždění mnichů a cílená asimilace Tibeťanů, kteří mizí pod čínskou záplavou, byl a je zločin, o tom není pochyb. Jenže je to zločin jaksi historicky obvyklý a většina těch, co pravidelně desátého března věší tibetskou vlajku, slyší totéž po dvacáté či třicáté, takže od nich celkem logicky nemůžete čekat příliš velké emocionální nasazení. Být rozhořčen třeba deset let, to opravdu možné není.
Na druhé straně chápu, že lidé utíkají z Tibetu pořád, v Indii existují tibetské školy a hledají finanční podporu v té bohatší části světa (viz www.lungta.cz), takže cílená a zavedená kampaň s jasným logem, datumem a heslem přijde vhod. To nemyslím ironicky. Jen prostě pod tibetskou vlajkou na české radnici necítím ani hrdost ani rozhořčení nad okupanty, ale vždycky si vzpomenu na Bílou horu a Simpsonovi. Přišlo mi vtipné, když se Líza jednou zamilovala do ušlechtilého hocha v kovbojském, který po krajině rozvážel cedule s nápisy No hunting! a Svobodu Tibetu. A Bílá hora byla taky docela velké svinstvo, po kterém zmizela z Čech i Moravy většina intelektuální elity, v následné třicetileté válce vymřela třetina obyvatelstva, a přesto nějak nejsem schopen cítit k Rakušanům tu správnou nenávist. Je to prostě příliš dávno a historie bývá obvykle dosti komplikovaná. O svobodě pro Tibet dnes vážně neuvažuje nikdo. To je opravdu jen heslo. I dalajlama smírně hovoří o jakési formě autonomie a ani tu téměř jistě nedostane. Takže ta tibetská vlajka v Akropoli, pobryndaná pivem a kofolou, je vlastně docela přesný symbol.
