Konečně máme po letech dálnici do Hradce Králové. Tedy vlastně nemáme. Končí zhruba pět kilometrů před městem, protože místní velkostatkářka odmítá prodat své pozemky. Přesto nelze než konstatovat, že tím, kdo nese hlavní vinu na nedostavěných dálnicích, je samotně Ředitelství silnic a dálnic. V hradeckém případě to platí stoprocentně.
Za posledních pět let jsem paní Ludmilu Havránkovou, to je ta velkostatkářka od Hradce Králové, navštívil několikrát a ten případ sleduji dlouhodobě. Je to vzorová ukázka, jak se státní orgány chovají neefektivně a neomaleně a svoje mizerné výsledky pak svalují tu na vládu, tu na ekologické aktivisty. Šéf ŘSD pan Laušman naposledy tvrdil, že návrhy na výkup pozemků musí schválit vláda, a protože je teď dlouhodobě spíš bezvládí, nelze jí návrh předložit. To je opravdu nehorázné tvrzení. Jednání s paní Havránkovou totiž probíhá od roku 1993, kdy poprvé její rodiče, jako restituenti rozsáhlých pozemků, napsali na státní orgány dopis, že chtějí hospodařit, že vědí o chystané dálnici a žádají proto o výměnu pozemků, aby v budoucnosti nedošlo ke konfliktu. Nikdo na tuhle výzvu nereagoval, ani když ji Havránkovi, kteří u Hradce opravdu hospodaří ve velkém, pravidelně opakovali. Dokonce postupně vytipovali, o které státní pozemky v okolí by měli zájem, a žádali o jejich výměnu. Nejsou proti dálnici, jen kvůli ní nechtějí skončit s hospodářstvím. Hledali kompromis a nikdy neuspěli. Jediné, čeho se jim ze strany státu dostalo, bylo mlčení a pak vyhrožování vyvlastněním. Trvalo to tak dlouho, až se paní Havránková naštvala, prodala trucpruh ekologickým aktivistům a i když jí později stát nabízel relativně velké peníze, řekla, že pozemky neprodá. Jestli je chtějí, musejí je buď vyměnit, nebo vyvlastnit. Jenže s tou výměnou je to poněkud těžké, vhodné pozemky okolo Hradce stát mezitím už prodal někomu jinému. A tak dálnici do Hradce Králové nemáme a hned tak mít nebudeme.
Pokud znáte případy průtahů na jednotlivých dálničních úsecích podrobněji, velmi často se setkáváte s čímsi podobným. Státní šlendrián sváděný na nepřejícnost aktivistů. Jenže zatímco u D 8 nebo D 5 by to bylo na delší debatu, u D 11 je vina Ředitelství silnic a dálnic a Pozemkového fondu jednoznačná a jasná.
