Sněmovna přehlasovala prezidentovo veto zákona o registrovaném partnerství. Jistě, je to jeho prohra, ale ve všeobecném jásání (či proklínání) nad volností homosexuálních svazků zanikl fakt, že v tomhle směru se Václav Klaus postavil nejen proti mínění Sněmovny, ale i proti převládajícímu veřejnému mínění. Je ve skutečnosti takový populista, jak se o něm říká?
I když mám na registrované partnerství názor podobný jako poslanecká většina, Klausův postoj je mi vlastně sympatický. Rozhodně mám radši politiky, kteří si stojí za svým bez ohledu na veřejné mínění, než ty, kteří mění názory podle výsledků posledního agenturního průzkumu. A Klausovi nelze upřít, že opakovaně tvrdí i věci, které jsou s momentálním většinovým názorem v rozporu. Až je s podivem, jak vzniklo klišé, že Václav Klaus poté, co se stal „prezidentem všech“, nadbíhá veřejnému vkusu kde může. Jistě, našli bychom i takové případy, ale třeba jeho kritický postoj k zásahu na Czechteku paradoxně ladil spíš s názory novinářů než širšího občanstva, které proti policejnímu rozhánění „technolůzy“ rozhodně nic nemělo. A naopak odmítnutí registrovaného partnerství (nejen homosexuálů, nutno dodat) je ve zřetelném rozporu s postojem skoro tří čtvrtin obyvatelstva. Něco takového by kovaný populista jistě neudělal.
Přesnější je nejspíš názor, který asi nejpregnantněji vyjádřil v sobotních Lidových novinách mladý politolog Marián Kišš. Ten prezidenta rozhodně nechválí, ale místo populistické nálepky mnohem přesněji říká, že Klausův myšlenkový svět je sestaven z ideologických floskulí a osobních antipatií. Jestliže dlouhodobě sledujeme postoje prezidenta, je tohle, byť tvrdé, vyjádření mnohem blíže realitě. Je-li někdo obratný populista, pak mnohem spíš premiér Paroubek, obratně lavírující na vlně momentálních názorů veřejnosti. Například až komická je jeho aktuální snaha přebarvit oranžový jistotně – prosperitní volební program alespoň trochu nazeleno, když na to lidi slyší. V tomto srovnání působí prezident mnohem spíš jako sebestředný monarcha, který říká prostě to, co si zrovna myslí, ať už je za jeho názorem hlubší znalost problému, nebo jen předsudek a neinformovanost. U Václava Klause máme jistotu, že rozhodně nezezelená, i když jeho výhrady k ekologii, nevládním organizacím a energetickým alternativám jsou podle dostupných hradních dokumentů opravdu založeny spíš na neznalosti a ideologických předsudcích. Proto mi připadá obviňování Klause z populismu jako nepřípadné. Pozoruhodné je, že samorostlé názory na popularitě prezidentovi rozhodně neubírají a ještě pozoruhodnější, že hned v závěsu za ním je nejpopulárnějším politikem ministr Jandák, jenž svůj vrcholný populismus pojednal téměř jako divadelní roli. Čert se v tom veřejném mínění vyznej.
