Tři čtyři dni okolo osmadvacátého října trávím poslední léta pravidelně na filmovém festivalu v Jihlavě, kde se už devátý rok promítají dokumenty. Je dobré si alespoň jednou za čas srovnat vkus a ujistit se, že dokument nejsou jen ti mluvící pánové v křesle proložení záběry z archivu, jak tenhle žánr nejčastěji prezentuje televize. Dobrých filmů je tu spousta, jenže co tu narychlo nenakoukáte, během roku doženete jen stěží. Že by se tohle opravdu změnilo? Že byste si mohli stáhnout ze sítě jakýkoli dokument, který vás zaujme?
Za poslední dva tři roky se přinejmenším v českém dokumentu urodilo mimořádně. Nejde jen o Český sen a Ženy pro měny, které mezitím vysílali i v televizi a díky ní prorazily informační bariéru diváka středního proudu. Koneckonců fakt, že letos česká porota (mezinárodní porota paralelně oceňuje středoevropské dokumenty) udělila absurdních šest hlavních cen, svědčí o mimořádné nadúrodě. A jsou to filmy tak žánrově různé a do světa rozhleděné, že se s tím český hraný film může srovnávat jen stěží. Film Zdroj (režie Martin Mareček, také Cena diváků) popisuje korupční absurdistán v Ázerbajdžánu, odkud teče ropa do Evropy. Tatíček a Lili Marlen (režie Jan Šikl) je mrazivě podrobný sestřih z archivu prvorepublikové středostavovské rodiny, v jejímž rozpadu se zrcadlí dobové zvraty. Ivana a Václav Heleny Třeštíkové je sice tradičně pojatý časosběrný dokument, ale složitost života popisuje mimořádně přesvědčivě. Vierka (režie Miroslav Janek) je zas spontánní příběh o tom, jak složité je zachraňovat romskou rodinu před vlastním osudem. Prodáno (režie Lucie Králová) - na první pohled komunální historka o nájemnících prodaného domu na pražských Hradčanech, ale způsobem podání nájemnická banalita nabývá až groteskně divadelních rozměrů. A dva filmy o Janu Vladislavovi (režie Kateřina Krusová) jsou minimalistickým portrétem starého muže vracejícího se z emigrace. A to mluvím jen o oceněných filmech. Jen mezi v Jihlavě promítanými českými dokumenty bych ale našel dalších pět, které rozhodně stojí za shlédnutí. No neměli byste chuť?
A jsme u optimistické pointy. Zatímco donedávna bych vám mohl poradit jedině, abyste si hlídali program České televize a filmových klubů, dneska mám lepší řešení. Jihlavský festival ve snaze nabízet zajímavé filmy víc než pět dní v roce zprovoznil server http://www.doc-air.cz/ (případně .net či .com), kde si zatím můžete stáhnout deset filmů zdarma, ale v budoucnosti by tu měl být za úplatu k dispozici slušný dokumentární archiv. Jde o horkou novinku fungující ode dneška. No není to skvělá zpráva z Jihlavy?
