Proč není Václav Klaus intelektuál

Řekli byste o Václavu Klausovi, že je intelektuál? Ano? Dokonce špičkový intelektuál? Tak to pozor, to byste ho mohli také smrtelně urazit! A víte, jak je na podobné věci citlivý. Z článku, který najdete od minulého týdne na jeho osobním webu www.klaus.cz, vyplývá, že právě intelektuálové jsou úhlavním nepřítelem svobody a demokracie.

Řekli byste o Václavu Klausovi, že je intelektuál? Ano? Dokonce špičkový intelektuál? Tak to pozor, to byste ho mohli také smrtelně urazit! A víte, jak je na podobné věci citlivý. Z článku, který najdete od minulého týdne na jeho osobním webu http://www.klaus.cz, vyplývá, že právě intelektuálové jsou úhlavním nepřítelem svobody a demokracie.
Ten článek je poměrně obsáhlý a jde o překlad textu, který Václav Klaus přednesl v srpnu na konferenci Mont Pelerinské společnosti v islandském Reykjaviku. Především je za něj třeba prezidenta pochválit. Je dobře, že konečně podrobněji vysvětluje, co přesně mu vadí na „nových ideologiích“, které nazývá humanrightismem a NGOismem a srovnává je se škodlivostí komunismu. Nejlépe bude, když si přečtete článek samotný, najdete ho zde, ale shrnutí není nijak komplikované. Ve shodě s jednou z nejvýraznějších osobností liberální ideologie F. A. von Hayekem i Václav Klaus tvrdí, že intelektuálové milují abstraktní ideje a utopie a neradi řeší praktické problémy. Proto upřednostňují společenské uspořádání se silným vlivem státu, který je navíc často jejich zaměstnavatelem. Za jejich chováním tedy není nic jiného než osobní ekonomické zájmy. To tvrdí Hayek. A zatímco dřív vzývali socialismus v nejrůznějších podobách, dnes se za to stydí a přiklánějí se raději k jeho „měkčím verzím“ environmentalismu, humanrigtismu, feminismu a podobným ideologiím, dodává Klaus.
Jako příspěvek do debaty je to zajímavé, i když tahle teorie má lecjakou trhlinu. Především nejsme v padesátých letech, kdy své názory formuloval Hayek, a příliš tedy neplatí, že zaměstnavatelem intelektuálů je nejčastěji stát. A důvodem příchylnosti k novým ideologiím tedy bude přece jen něco jiného, než čistě ekonomický zájem. Dnes se totiž můžete stejně dobře živit vzýváním humanrigtismu, jako nadáváním na něj v klausovském stylu.
Ale nejzajímavější je na téhle teorii, a v tom se Hayek a Klaus neliší, definice intelektuála. Podle Hayeka jsou to „žurnalisté, učitelé, publicisté, rozhlasoví komentátoři, spisovatelé románů a umělci“. A Hayek a Klaus jako učitelé a publicisté intelektuálové nejsou? A když podnikatel řídící velmi prakticky své impérium projeví poněkud socialistické nebo environmentalistické názory (a že bychom takových našli), tak se intelektuálem stává? A co vědci? To nejsou intelektuálové? A jestliže špičkový přírodovědec projeví poněkud utopické představy o řízení společnosti, což také není nic výjimečného, tak mu můžeme začít nadávat do intelektuálů?
Nechci tuhle teorii smést se stolu. Naopak, přijde mi v lecčems přínosná a pojmenovává přes svou nevybíravost podstatné věci. Ale trpí přesně tím, čím podobné teorie trpívají. Ve snaze co nejobecněji pojmenovat problém, těžko obstojí v konfrontaci s realitou. Uchvátí vás jako abstraktní vize, ale skřípe to, když ji převedete do života. To se intelektuálům stává. Pan prezident ať promine.