Zabloudil jsem teď několikrát do továrny v pražské Hostivaři, kde se už od začátku léta vyrábí nekonečný denní seriál Ulice. Koho zajímá, jak taková velkovýroba vypadá, může si to přečíst v tištěném Reflexu, mně tam ale zaujalo něco jiného. To množství inteligentních a nadprůměrně schopných lidí, kteří s maximálním nasazením vyrábějí něco, co při vší snaze nemůže být než krotce průměrné. Opravdu je údělem moderního intelektuála vyrábět hlouposti?
Tohle nemá být filipika proti seriálům a televizi. Onen trpký úděl intelektuálů, kteří se v moderní společnosti zabývají stále většími hloupostmi, i když mají vzdělání a schopnosti na opravdu velké úkoly, je totiž mnohem všeobecnější. Lidé, kteří vystudovali prestižní školy, hovoří několika jazyky, mají široký rozhled, jsou tvořiví a organizačně schopní, s devadesátiprocentní pravděpodobností skončí někde v jalovém prostoru mezi reklamní agenturou, novinovou či televizní redakcí, případně v marketingu nadnárodní firmy. Tak či tak bude jejich údělem za pomoci sofistikovaných technologií šířit po světě pitomosti. A je už jedno, jestli ta hloupost má podobu bulvárních novin, zázračně léčivého jogurtu, který musíte jíst každý den, nebo televizního seriálu, jehož jediným smyslem je posadit k televizi denně co nejvíc lidí, aby je bylo možné po balících prodávat reklamním agenturám.
Jeden kolega tvrdí, že nejpřesnější ilustrací tohoto principu je Vladimír Železný a má pravdu. Muž mimořádného vzdělání i nadání, který s titánským nasazením stvořil komerční televizi – velkostroj na šíření pokleslosti a vulgarity. A vydělávání peněz, samozřejmě. Jistě, peníze v tom hrají roli, tyhle věci vydělávají rozhodně víc, než vědecké hloubání, což by asi byla důstojnější alternativa pro intelektuála. Ale tak prosté to není. Vědců potřebujeme rozhodně méně než máme vzdělaných intelektuálů a ti lidé to nedělají jen kvůli penězům. Jsou tvořiví a chtiví velkých úkolů. A chápou se těch, které tato společnost nabízí. Není tak úplně jejich vina, že jsou stále jalovější. Když doktor Faust prodával duši, dostal za ni pohled do nitra světa a podstaty věcí. Ach kdeže jsou ty časy!
