Nekontrolovaná hospodská žvanivost dostihla premiéra dřív, než jsem čekal. Jeho pondělní výrok v interview BBC, že ministr Bublan si měl předem zjistit, jak na potenciální policejní zásah proti technařům budou reagovat politické strany a podle toho instruovat policii, patří mezi ty těžko uvěřitelné. Ale nejde o omyl, protože o pár minut později tamtéž pan Paroubek pravil, že on by si tedy sezval předsedy stran, probral by to s nimi a řekl jim „pustíme ji, nebo ji nepustíme?“.
Byla v tom i ta bodrá Jakešovská dikce. (Pro mladší: Jakeš – generální tajemník komunistů, jehož projevy byly populárnější a zábavnější než televarieté.)
Tak upřímné přiznání, že policie tu není od toho, aby hlídala dodržování zákonů, ale sloužila politikům a na jejich objednávku strašila jednu skupinu obyvatel, protože to potěší spořádaný průměr, bych nečekal ani od Stanislava Grosse ve finále jeho kariéry. A že v té chvíli byl ochoten říkat leccos. Koho bude premiér takhle „řídit“ příště. Státního zástupce? Soudce? A kdyby byli předsedové politických stran zrovna v ráži, nechal by technaře přejet tankem? Šílené není ani tak to, že Paroubek se k politické objednávce přizná (ačkoli dodává, že to nebyl on, ale Bublan), ale především to, že nejspíš netuší, jakého trapasu se dopustil. Že mu to dokonce připadá normální. Takže porušování zákonů ze strany tanečníků, o němž premiér pořád dokola mluví, by nevadilo, pokud by se politici předem shodli, že nemají na
policejním zásahu zájem? Ten pán je vážně nebezpečný.
