Přišlo mi několik vyčítavých mailů jako reakce na mou neuctivou poznámku v tištěném Reflexu, kde jsem prý odbyl Národní strategii rozvoje cyklistické dopravy až příliš povýšeně. Vždyť cyklistika u nás zažívá nebývalý rozkvět a nové kolo má skoro každý! Tak pro jistotu dodávám: není cyklistika jako cyklistika.
Samozřejmě je pravda, že rekreační cyklistika je obor, který se posledních deset let rozvíjí s neuvěřitelnou razancí. Horské kolo byl geniální marketingový tah, který způsobil revoluci. Jenže tenhle cyklistický boom možná dobře živí výrobce a prodejce kol, ale s cyklistickou dopravou nemá nic společného. A prostá úvaha, že když už máme všichni kolo na nedělní výlet, je jen krůček k tomu, nechat auto doma a jezdit na něm do práce, je bohužel mylná.
Každodenní doprava na kole od počátku devadesátých let spíš upadá. Kromě několika měst ve východních Čechách a na Moravě, kde má svou tradici, lidí na kolech ve všední dny ubylo. Aut je víc a kola jsou drahá na to, abyste je bezstarostně nechali někde před samoobsluhou. Ve skutečnosti jsou totiž rekreační cyklistika a cyklistická doprava dvě různé věci, které se nepotkávají. Jezdíte-li na kole do práce, jezdíte nejen po jiných cestách, ale obvykle i na jiném, mnohem obyčejnějším, kole.
A to je důvod mé „povýšenosti“. Ani dokument Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy mezi těmito dvěma kategoriemi příliš nerozlišuje. Ano, vzniklo u nás za poslední léta mnoho kilometrů cyklotras. Jenže těch několik desítek miliónů vystačilo právě jen na ty žluté cedulky u už existujících silnic a lesních cest. Nic proti nim, ale budování skutečných cyklostezek, bezpečných a oddělených od aut tak, aby ve velkých městech umožnily dopravu na kole jako pohodlný způsob cestování a ne jen jako adrenalinový sport, by bylo řádově dražší. Proto je oněch šedesát miliónů z prostředků ministerstva dopravy k smíchu. Zrovnoprávnit cyklistickou dopravu dejme tomu v Brně nebo Praze by znamenalo zásadní revoluci, která by citelně omezila automobilisty, jimž už teď jsou ulice úzké. Z onoho národního dokumentu ale žádné takové politické odhodlání nevyplývá. To je opravdu jen takový nezávazný soubor zbožných přání, od něhož se nedá žádná skutečná změna očekávat. O to ten bombastický název zní směšněji.
