Jakou krajinu si přejete?

Přemýšlím o tom pokaždé, když vystoupám jako tuhle sobotu v Novohradských horách nad Horní Stropnici, do míst, kde stála vesnice Paseky. Z té – příznačně - zbylo jen pár chalup uprostřed lesa. Tedy paseky tu jsou ještě také. Na kopci nad vesnicí bydlí v dřevěném domku Robert Blíženec, zhruba čtyřicátník, který tu už skoro deset let obnovuje to, co se v mnohém podobá původní kultivované barokní krajině s výhledy a lavičkami uprostřed pastvin.

Ovce, pár koní a krav, aby to moře trávy měl kdo spást. Samozřejmě, doba je jiná a jeho představa „barokní“ krajiny nese stopy nového věku. Zvonice na kopci postavená z rozštípnutého kmene připomíná Stonehenge, podobně jako menhiry rozestavěné po polích.

Foto
Foto
Debatujeme vždycky o tomtéž. Jestli jeho osamělá snaha obnovovat zapomenuté cesty, opravovat boží muka a pořád dokola kosit stovky hektarů luk – ve vlhkém jaru narostlo letos neuvěřitelné množství trávy - má vůbec nějaký smysl. On tvrdí, že ano, že bez toho krajina zaroste smrkovým lesem a ztratí svojí pestrost a zajímavost. Já tvrdím, že to valný smysl nemá, že je to jen snaha zabránit trendu, který je o pár set metrů výš v Novohradských horách jasně patrný. Na Kraví hoře, která se tak jmenuje, protože se tam až do první poloviny minulého století pásl dobytek, je dneska regulérní les a po třiceti letech, kdy jsem tu byl poprvé, většinu míst nepoznám, jak je stromy vzaly útokem. No a poté, co mám pocit, že většina argumentů je na mé straně, si jdu sednout na jednu z těch laviček, co tu pan Blíženec trousí po stráních, a kochám se výhledem přes posekané louky do krajiny.
Nijak vám nechci svůj názor na věc podsouvat, ale pokud tenhle sloupek pochopíte jako anketní otázku na téma: Jakou krajinu si přejete a nakolik je reálné udržet ji alespoň v současné podobě?, a připíšete sem pár slov, potěší mě to.