Volte Zelené. Ale které?

Pokud bych měl soudit podle předvolební e – mailové aktivity, pak by Zelení vedle ODS byli tou nejaktivnější stranou. Nemine den, aby neupozornili, že ten či onen průzkum jim dává naději na pět procent hlasů a že tedy ti, kteří chtějí zkusit tentokrát hlasovat pro někoho jiného, mají příležitost. Takže jediné, co jim to kazí, jsou kuriózní dopisy z vlastních řad, které voliče nabádají, aby nevolili Zelené, ale jiné zelené – tedy Stranu pro otevřenou společnost.


Připadá vám to podivné? Ono to je podivné a už hodně dlouho. Poté, co takzvaný tmavozelený proud ve Straně zelených před časem zvítězil, stačil se, ještě dřív, než získal jakoukoli reálnou politickou moc, rozštěpit na dvě frakce. Tu ve vedení strany reprezentuje hlavně evropský lídr Jakub Patočka, vnitrostranickou opozici pak zasloužilí „otcové zakladatelé“ Petr Uhl a Ivan Dejmal. Posledně jmenovaný týden před volbami rozeslal dopis, kde jako člen Strany zelených vyzývá zeleně naladěné voliče, aby volili konkurenční SOS a kroužkovali na volebních lístcích její ekologické představitele, protože „tak upevníte ekologické směřování tohoto demokratického společenství, které se může stát jedinou nadějí zelené politiky, nepodaří-li se včas vymýtit mocichtivé sektáře a jejich praktiky ze Strany zelených.“
Nejhorší je, že v mnohém má Dejmal pravdu. Praktiky nového vedení při sjezdu a prosazování programu opravdu šly za hranici přijatelnou i pro velmi tvrdý vnitrostranický boj. Takže ten, kdo by chtěl volit zelené má před sebou opravdu neradostné rozhodování. Buď podpořit ty, kteří mají šanci se do politiky dostat, ale s vědomím, že ještě než získali jakoukoli veřejnou funkci, chovají se hodně podezřele. Nebo volit ty slušnější, ovšem téměř s jistotou, že tenhle hlas propadne. Volební heslo zelených zní – čerstvý vzduch do politiky. To sotva, ale rozhodně přinesli nová a zcela nečekaná voličská dilemata.