Debata nad sloupkem Vás ta vražda překvapila? přesáhla sto dvacet položek a zaslouží si nejspíš komentář. Především není příliš korektní tvrzení, že text vraždu ve Svitavách obhajuje. Ne. Pouze veřejnou debatu, která se snažila všechno shodit na rozvrácené rodiny a zpovykanou mládež, doplnila o argument, že svůj díl viny nesou i školy, kde je ponižování studentů tak běžné, že ho většina pedagogů ani nevnímá.
Debata nad sloupkem Vás ta vražda překvapila? přesáhla sto dvacet položek a zaslouží si nejspíš komentář.
Především není příliš korektní tvrzení, že text vraždu ve Svitavách obhajuje. Ne. Pouze veřejnou debatu, která se snažila všechno shodit na rozvrácené rodiny a zpovykanou mládež, doplnila o argument, že svůj díl viny nesou i školy, kde je ponižování studentů tak běžné, že ho většina pedagogů ani nevnímá. Ale hlavní smysl této připomínky je praktický: pokud totiž řekneme, že ve školách se něco změní teprve až se změní rodina, rodiče a studenti, říkáme tím rovnou, že neuděláme nic. Rodiny se na povel nezmění. Nepopírám, že děti jsou často protivné, zpovykané a agresivní, ale dodávám, že součástí nelehkého učitelského povolání je vyrovnat se s tím. A že způsob, jak se s tím vyrovnat, je známý.
Hlavní myšlenku oponentů tohoto názoru vystihl jeden z diskutujících, když napsal: Kardinální omyl salónních reformátorů zní takto: Dáme dětem absolutní volnost a ony se z vděčnosti začnou učit. Obvyklý trik. Oponentovi podsuneme nesmyslný argument a pak ho s velkou slávou vyvrátíme. O absolutní volnosti ve školách nemůže být ani řeč, stejně tak jsem nikdy netvrdil, že by si děti měly ve škole hlavně hrát a bavit se. Shodneme se nejspíš v jednom. Škola je místo k vážné a zaujaté práci. Máme-li soustředěně pracovat, musíme všichni, učitelé i žáci, respektovat jasná pravidla. Neshodneme se ale ve způsobu, jak toho lze dosáhnout. Oponenti "levicových salónních reformátorů" tvrdí, že to bez jisté míry represe nejde. Já tvrdím, že jde, že lepší než represe jsou pravidla, na nichž se s žáky společně dohodneme. Je něco takového možné a jak to mohu doložit? Velice prakticky.Vynechávám všechny ty "alternativní školy, kde je třináct dětí ve třídě a všechny jsou nadprůměrně inteligentní atd.", jež oponentům ze záhadného důvodu tak pijí krev. Mým zcela nesalónním argumentem je například.
Základní škola Dr. J. Malíka, ředitel Zdeněk Brož. Sídlištní škola v Chrudimi, tak šest set dětí, o nějaké výběrovosti a alternativnosti nemůže být ani řeč. Přesto se tu metody práce těm "alternativním" školám v mnohém podobají a děti tu dobrovolně tráví celá odpoledne, i když tu nemají absolutní volnost. Ověřit si to můžete rozhovorem s panem ředitelem broz@zsmalika.cz , nebo na www.zsmalika.cz.
Základní škola Plhov, což je okrajová čtvrť Náchoda, ředitelka Ladislava Simonová. Paní, která říká, že až ve chvíli, kdy zakázali stále agresivnějším dětem ve škole úplně všechno, došlo učitelům, že tudy cesta nevede. Dnes se snaží měnit atmosféru typické sídlištní školy, vzdělávat učitele v osobnostně sociální výchově a uplatňovat ve školním životě co nejméně represe a přímých zákazů. Dělají to zhruba desátý rok a mají pocit, že to funguje. Kontakt: L.simonova@zsplhov.cz nebo www.zsplhov.cz.
Základní škola Táborská v pražských Nuslích, ředitel Vít Beran. To také není zrovna výběrová čtvrť a nechodí sem zcela jistě jen nadprůměrné děti levicových liberálů. Je to škola narvaná po střechu, kde se realizuje všechno to, o čem se v diskusi tvrdí, že určitě nejde, protože jakmile se běžným dětem povolí uzda, "tvrdé jádro" učitele smete. Nesmete. Jděte se podívat, reditel@zstaborska.cz, www.zstaborska.cz.
Jsou ty argumenty dostačující? Až zase vymyslíte, proč se za současných podmínek žádná opravdová změna udělat nedá, dejte vědět. Dodám další adresy.
