Přiznávám, že je to promyšlená diverze. Záměrně pokládám otázku, jestli nechcete na pár měsíců vyzkoušet beztelevizní domácnost, právě mezi vánočním pohádkovým bombardováním a nastupujícím silvestrovským výplachem. Mám totiž pocit, že v tuhle chvíli o prospěšnosti obrazovky zapochybují i ti, které by to jinak ani nenapadlo.
Připadá vám to jako nesmysl? Máte pocit, že je to totéž, jako vám navrhnout, abyste topili sušeným trusem, nebo doma pekli chleba?
Je pravda, že lidí, kteří před lety zrušili televizi, neznám mnoho, odhadem tak deset, ale všichni jsou s výsledkem mimořádně spokojeni. A všichni shodně tvrdí, že sledování televize je závislost jako každá jiná a sami si prožili zpočátku zhruba měsíční absťák, pocit zmatku a vnitřní prázdnoty. Ale pak se mozek přeorientuje, už nepožaduje každodenní dávku proudu elektronů, a dneska jim připadá představa rodiny seřazené na gauči a zírající tři čtyři hodiny němě před sebe docela legrační.
Mohu to jen potvrdit. Naše domácnost se třemi dětmi funguje bez televize asi sedm let a z očekávaných problémů nenastal žádný. Děti nejsou třídní outsideři, ani nejsou nedovzdělané. Jen podstatně víc čtou. Zpravodajství najdete v daleko koncentrovanější a inteligentnější podobě na internetu a pokud chcete opravdu shlédnout nějaký film, dá se pustit z DVD přes domácí počítač. A jaké jsou zisky? Především se vám nevalí do kuchyně nekonečný proud reklam a pitomostí, kterým se nevyhnete, ať z programu vybíráte sebepečlivěji. Ale co je nejpodstatnější - váš čas neřídí programová oddělení televizních stanic. Nemusíte se přizpůsobovat večerníčku, večeřet u zpráv a pospíchat, abyste „stihli film“. Samozřejmě. Občas se může stát, že neuvidíte, co by stálo za to vidět, ale to je tak výjimečný případ, že v beztelevizní domácnosti zisky nad ztrátami jednoznačně převažují.
Pro ty, kterým takový krok připadá příliš radikální, navrhuji malý trik. Zkuste používat televizi jako třeba lux. To je také užitečné zařízení, ale nemáte ho kvůli tomu vystavený v sekretáři celý den. Zkuste schovat televizi do skříně a vyndavat ji jen tehdy, když máte pocit, že v ní dávají něco, o co určitě nechcete přijít. Tenhle způsob řízené závislosti funguje. Párkrát televizi exhumujete, pustíte a zase uklidíte. Obvykle tak jednou za týden, za dva. A pak se přistihnete, jak si cestou k té skříni říkáte: „A stojí to vůbec za to? Mám si kazit klidný večer?“ A máte vyhráno.
