Ministr průmyslu oznámil, že chce v České republice postavit další dva jaderné bloky. A obce, kde se uvažuje o zřízení trvalého úložiště jaderného odpadu, jednoznačně takový nápad odmítly. Ne, nestalo se to ve stejný týden, ale něco mají obě ty události společného. V obou případech lze říci, že takové rozhodnutí veřejnost podporuje. Pro další rozvoj jaderné energetiky je u nás přes šedesát procent lidí. A v obcích, kterým hrozí, že na jejich katastru stát uloží na zhruba deset tisíc let kontejnery s jaderným odpadem, není pro asi nikdo.
Je v tom zjevný rozpor. Přece nejsme tak hloupí, abychom nevěděli, že jaderné elektrárny produkují odpad a někde se uložit musí. Chtít jadernou elektrárnu logicky znamená souhlasit i s vybudováním trvalého úložiště kdesi za mými humny. Vždycky to bude u někoho za humny. Čechy i s Moravou jsou malé. To je přece jasné. Jestliže si ale zhruba sedm z deseti lidí u nás přeje jaderné elektrárny, nemůže být problém najít vhodné místo, kam ty kontejnery uložit.
Kupodivu to problém je. Už hezkých pár let a nejen u nás. Mezinárodní dohody rozumně nutí každý stát, aby svůj odpad z atomových elektráren ukládal na svém území. Protože moderní společnost má opakovaně tendenci užívat z technického pokroku to příjemné a ono nepříjemné odsunout někam za obzor, kde nás to nebude obtěžovat. V mnoha případech se nám to daří. U jaderného odpadu to nejde a to je dobře. Takže až budete ve veřejném průzkumu zase říkat ano dvěma novým blokům v Temelíně, představte si za plotem vlastní zahrady tu hranatou sofistikovaně vyhlížející budovu, která bude stát nad šachtou s jadernými kontejnery. Jistě to bude stavba promyšlená do nejmenšího detailu a nebezpečí, že se tu v příštích sto letech, která vás ještě tak mohou reálně zajímat, stane něco zlého, je mizivé. Že přesto klesla hodnota vašeho domu? Že se bojíte, že do vašeho kraje přestanou jezdit turisté? Že se ze jména vaší obce stane „špatná značka“ podobně jako ze slova Temelín? Racionální důvod to žádný nemá, ale to víte, tahle země je jaderných pokrytců plná. Je jich přinejmenším sedm z deseti.
