Někdy mám pocit, že se nejvíc snaží novináři. Sotva se v té mrtvolné hoře ministerstva školství pohne myš, mluví o reformě, zásadním převratu… Naposledy minulý týden vyšla MfD s bombastickým titulkem, že se v českých školách chystá od podzimu revoluce.
Tématu byla věnována celá třetí strana deníku, kde i paní ministryně mluvila o tom, že se všechno změní, budeme se lépe starat o talenty, budou zrušeny osnovy… Kdybych o tom opravdu nic nevěděl, tak bych tomu snad i věřil.
Důležité není zboží ale marketing, říká základní pravidlo této civilizace. Nešlo něco na odbyt, neuspěli jste? Stačí to znova zabalit a udělat pořádný humbuk. Ve skutečnosti je paní ministryně Buzková v reformních pokusech velmi neúspěšná. Nepodařilo se získat dost peněz pro učitele, aby jejich plat přestal být ostudný, reformy maturitní zkoušky se rok za rokem odsunují jak spuštění Temelína, nový školský zákon není na obzoru, zrušení osnov – zcela jistě dobrý záměr – vázne na neschopnosti škol si samostatně napsat vlastní vyučovací program. Neschopnost učitelů je ale mnohem masovější a hlubší a je hlavní brzdou jakékoli reformy. Není to samozřejmě jen vina nového vedení, pohnout tím stotisícovým molochem je nadlidská práce, ale reálný fakt je, že jediná skutečná změna spočívá v tom, že žáci na základních školách budou mít od září o dvě hodiny vyučování víc a ředitelé se mohou svobodně rozhodnout, na co ty dvě hodiny použijí. Vcelku nic proti ničemu, ale je to jako kdybyste zachraňovali potápějící se loď zametáním paluby.
Nedá mi to, abych tohle lamentování nespojil s vydařenou taškařicí okolo hypermarketu Český sen. Mediální poradci paní ministryně jsou možná zdatní, ale to nic nemění na tom, že zásadní reforma školství velmi věrně připomíná ono lešení potažené plachtou, které předstírá, že je obchodním domem. A pokud se těšíte od září na revoluci ve škole, je asi stejně reálná jako vepřová kýta za padesát korun kilo.
