Je válka? Vypněte rádio, nečtěte noviny!

Protože v médiích pracuji, obvykle k jejich obsahu přistupuji dost rezervovaně. Prostě vím, že to, co se píše v novinách, se nedá rozhodně brát doslova. Ne, že by novináři vědomě lhali, to je spíš výjimečné, ale média prostě z podstaty věci zkreslují. Přiznávám, že když se od minulého týdne na mě, jako na každého, valí veletok válečného zpravodajství, nemohu se ubránit pocitu, že ...

je to ještě horší než obvykle, že se mnou někdo manipuluje. Je válka, někde umírají lidé, armády mají samozřejmě a pochopitelně ze všeho nejmenší chuť sdělovat, kde se jim útok nedaří a kolik ztratily lidí. Pokud už nějakou informaci nebo fotografii pustí, je přísně vybraná, aby neuškodila a naladila veřejné mínění tím správným směrem. Na obálce velkých deníků koaliční vojáci ošetřují zajaté irácké vojáky. Koaliční armády, obraz síly a rozhodnosti. Docela chápu důvody, proč je nutné vytvářet takhle stylizovaný obraz, ale vůbec nemám chuť se téhle hry účastnit a věnovat jí hodiny a hodiny u televize a rádia a po sté poslouchat, že spadl koaliční vrtulník, bylo v něm osm Britů a čtyři Američané, případně naopak.
Jeden domácí případ až humorné šalebnosti mediálních informací. Už dva týdny nám ministerstvo vnitra prostřednictvím novinářů sděluje, že strategické objekty jsou přísně střeženy a nic nám nehrozí. Tolik a tolik vojáků bylo nasazeno. Tak jsme postupně objeli přehrady a vodárny a všude jsme našli pár chlapů v montérkách, kteří mají prý zavolat policii, “kdyby se něco dělo”. Nedělní odpoledne, čtvrtý den války, vypadala hráz přehrady Želivka, která zásobuje pitnou vodou Prahu, těžko si představit strategičtější objekt, jako poklidné korzo, zaparkovaná auta, rodinky se procházejí. Přístup volný, nikde ani noha, natož armádní. Chápu, že hlídat přehradu je složité, že nebezpečí je spíš teoretické. Tak proč mě ale někdo takhle naivně balamutí. Válka válčí, novináři novinaří a realita si běží někde stranou svým tempem.