Člověk by měl pocit, že jde o další ránu egyptskou. Úleva, se kterou noviny a školy konstatovaly, že státní maturita se zase odsouvá a bude se týkat až těch, kteří nastoupí na střední školy v roce 2004, byla tak zřetelná, až to bylo zábavné. A úleva největší, maturita z matematiky nebude povinná! Vítězství?
Docela upřímně se přiznávám, že ve věci státní maturity jsem během let otočil o sto osmdesát stupňů. Původně mi přišel nápad vytvořit zkoušku, která by nastavila pro všechny střední školy a jejich studenty stejnou laťku, jako smysluplný. Když postupně začalo být jasné, jak by ta zkouška měla vypadat a Centrum pro reformu maturitní zkoušky začalo zveřejňovat testové úlohy z jednotlivých předmětů, upřímně jsem se vyděsil. Byly udělané tak nešikovně, stavěly na té nejrigidnější tradici české školy, že jsem nabyl dojmu, že tahle státní maturita může už tak neveselý stav našich středních škol jedině zhoršit a zakonzervovat. Mnohé se od té doby v koncepci maturit změnilo, ale i tak jsem dnes spíš proti tomu, aby státní maturity vůbec existovaly. Ale jedno dodávám - pokud by státní maturita měla být, patří k ní zcela logicky i zkouška z matematiky. Protože strukturované matematické myšlení je stejně důležité jako schopnost dorozumět se ve vlastním a cizím jazyce, což ověřují dvě povinné části státní maturity. Radost nad “odpískanou” matematikou, která byla odsunuta do pozice volitelného předmětu, je dětinská. Má-li mít státní maturita vůbec nějakou informační hodnotu, musí s matematikou počítat. Protože jinak bude na jednu nohu kulhat a nejzajímavější informace z maturitního vysvědčení bude, čemu se student raději vyhnul. A na to je celý projekt maturit příliš nákladný, než abychom slepě vyhazovali peníze oknem s úlevou, že nemusíme počítat.
