Zdá se, že normalizace Ústavu pro studium totalitních režimů se odkládá. V usnesení Rady ústavu se praví, že Rada nepovažuje vydání a prezentaci publikace Občanské fórum, den první za „manažerské a profesní selhání“.
Zdá se, že normalizace Ústavu pro studium totalitních režimů se prozatím odkládá. Ve středečním usnesení Rady ústavu se praví, že Rada nepovažuje vydání a prezentaci publikace Občanské fórum, den první za „manažerské a profesní selhání“.
Projednávání konkurzu na nového ředitele se podle místopředsedy Patrika Bendy odkládá na 13. ledna. Podle radní Petrušky Šustrové se všichni radní shodli na tom, že v lednu přijdou se svými návrhy na kritéria výběrového řízení a projednají složení výběrové komise. Podle Patrika Bendy je však prakticky vyloučeno, že by v lednu bylo výběrové řízení přímo vyhlášeno. Musím se přiznat, že tento relativní neúspěch normalizace ústavu mne upřímně překvapil. Podle mých životních zkušeností (v mém případě se netýkají „výměny ředitele“, ale „výměny šéfredaktora“, narážím na případ Tvář, anno 1965), jakmile se papaláštsvo na výměně rozhodne, dá se už jen dělat pořádný kravál, aby z toho byla co největší ostuda. Zde se nakonec papalášstvo ani nedokázalo dohodnout, dokonce se zdá, že se většina kompetentního orgánu k myšlence normalizace Ústavu pro studium totalitních režimů staví poměrně zdrženlivě. Přece jen se od doby Antonína Novotného něco změnilo k lepšímu! Konsternuje mne postoj Václava Havla: vznikly jakési pochybnosti o tom, zda petici podepsal, on je posléze rozptýlil slovy: „Ano, petici kritizující práci ústavu jsem podepsal, ale jeho existenci považuji za významnou.“ To je třeba upřesnit: Havel nepodepsal petici kritizující práci ústavu, ale petici požadující vyhazov ředitele (a zkušenost z Tváře má tu samou jako já).
Jakási organizace přírodovědců z Trutnova si nedopatřením vybrala jako svůj znak emblém protěže v té podobě, jak jej používaly jednotky SS za druhé světové války. Zjevně si to někde stáhli z internetu a nevěděli, o co jde. V Mladé frontě z toho udělali vědu. Nešťastní přírodovědci mi připomínají vlasteneckého rolníka z Haškovy povídky, který na jakési národní akci neudržel svou potřebu a vydělal se pod strom, který se posléze ukázal být dubem, pod nímž vypustil duši sám Jan Žižka. Dotyčný byl za tu ohavnost vyobcován z národa. Doufám, že mladí přírodovědci dopadnou o něco lépe. Dnes jsme přece jen už o fous dál.
V LN pořídil Luboš Palata pozoruhodný rozhovor s Olegem Orlovem, prezidentem ruské organizace Memorial, která v Ruské federaci pečuje o lidská práva. Pan Orlov o situaci v Rusku mimo jiné říká: „Je to autoritativní postdemokratický režim. To není totalita, je to autoritativní režim… Ruský autoritativní režim je řízenou, „suverénní“, nebo lépe řečeno „imitační“ demokracií. Při pohledu zvenčí to vypadá jako demokracie – je tu parlament, ale v parlamentu není skutečná opozice. Existují hromadné sdělovací prostředky, ne státní, ale když přepnete z jedné televize na druhou, slyšíte to samé – „o úspěších naší vlády“. Jsou zákony, dobré zákony, které se ale nedodržují. Máme nezávislé soudy, nezávislé do chvíle, pokud se neobjeví politický zájem na nějakém případu… to všechno je imitace, imitace demokracie…“ To je zajímavé, stejné to přece bylo u nás za „normalizace“.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
