Co přinesl den (středa 18. listopadu)

Na tom, že sympatizanti exprezidenta Havla jsou opravdu, ale opravdu levicoví, možná něco bude. Oslavy výročí 17. listopadu proběhly zcela v jejich režii. Protože se všichni ostatní na oslavování vykašlali a nechali je v rukou Václava Havla...

Vypadalo to tak trochu jako když kdysi Buffalo Bill jezdil po Státech s&#160cirkusem, kde předváděl autentický "Divoký západ". Dokonce i trocha toho pochopitelného strachu byla přítomna, tentokrát se o to postaraly bojůvky příslušníků tzv. Dělnické strany, kteří se pokusili karnevalový průvod z&#160Albertova na Národní napadnout. Zdá se, že tito hoši by za „normálních“ okolností sloužili v Pohotovostním pluku SNB a jejich činnost by byla (paradoxně) poněkud víc pod kontrolou než dnes. Příjemným rubem problému je, že by jich bylo daleko víc než jich je dnes („demonstrantů“ bylo taky míň než tenkrát, a celé to připomínalo přehrávání bitvy u&#160Slavkova, s tím, že to možná bylo méně nákladné, nebyly zapotřebí ani uniformy, ani jiné historické rekvizity, kraválu bylo však nakonec před Májem srovnatelně). Názor západních médií, že „Češi oslavovali tiše a bez politiků“, méně než Němci v Berlíně, jednak plyne z toho, že je nás podstatně méně než Němců, a jednak je to iluze. Randálu bylo až až. (Původně jsem uvažoval o tom, že bych se snad průvodu zúčastnil, rozmyslel jsem si to a jsem tomu rád. Nechtělo by se mi mašírovat pod hesly proti Evropské unii, nebo pod nápisem „Červená, oranžová, modrá, pro neřády dobrá“, klást ODS a konec konců i ČSSD za úroveň komunistů považuji při všech strašných slabinách těch stran za velkou drzost.)


Zdá se, že zcela normálně se na havlovské oslavě v odsvěceném kostele, když začala vyvádět paní Pajerová, zachoval historik Vilém Prečan. Dožadoval se toho, aby jí byly poskytnuty odpovídající medikamenty. Lze si představit i méně nákladný a minimálně stejně účinný způsob léčby. Paní Pajerová je toho názoru, že „nejsme dvořani na dvoře krále Ludvíka XIV., Krále Slunce. Žijeme v republice, já jsem občan, vy jste občan, a jestli se podle toho občan nechová, je to jeho problém.“ Problém je, že i v republice se k sobě občané nemají chovat jako dobytek, že paní Pajerová se chovala podle známé zásady „host do domu – hůl do ruky“, která není až tak republikánská, jak se sama domnívá. A když dal Václav Havel z legrace prezidentovi zahrát fanfáry z Libuše, je k tomu třeba dodat a) že hraní pompézních fanfár z té opery je opravdu nedůstojná šaškárna, a&#160b), že se v tom Havel, dokud byl prezidentem, vyžíval stejně jako Klaus.

Pro tři pětiny lidí je tento režim lepší, než minulý, zjistila agentura STEM. To je dosti úděsné zjištění, pro dvě pětiny tedy ne. Zajímavé rovněž je, že tento dvoupětinový názor zastává kromě 60% přívrženců komunistů i&#160 25% stoupenců sociálních demokratů. Zdá se, že komunisté se v listopadu rozdělili na dvě skupiny: na optimisty (ti zůstali v KSČ(M) ve víře, že se to nějak usadí) a pesimisty, kteří tomu nevěřili a pro jistotu založili ČSSD. (Pak tam ovšem byli ještě pragmatici, ti odvrhli ideologický balast, soustředili se čistě na udržení stejně výhodných pozic, jaké měli za totáče, a pomohli vytvořit ODS.) 38% lidí prý hodnotí kladně působení KSČM. Všichni z nich ji ovšem nevolí. Zatím? 38% - to tak nějak zhruba odpovídá výsledkům voleb v roce 1946.

Podle listopadového průzkumu STEM vede v preferencích asi o 2% ČSSD před ODS (obě strany ztratily asi 2%), lehce ztrácí i TOP09, jediní komunisté si drží své pozice (12,3%). Rudý blok by mohl vládnout s relativně dostačující většinou 103 mandátů (samozřejmě by formálně šlo o&#160menšinovou vládu ČSSD, komunisté by jí jen náhodou a mimoděk dali důvěru). Výrazně roste počet hlasů pidistrananám, které sice nemají šanci překročit 5% hranici, ale zato schopnost dohromady zničit o hodně, hodně víc než 5% hlasů, které by jinak dostaly občanské strany. Lidé, kteří budou hlasovat pro Johna, zelené nebo pro hradní pidistrany, dají svůj hlas fakticky Paroubkovi a KSČM.

---

AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala