Co přinesl předvečer 17.&#160listopadu

Václav Havel umně spojil oslavy 20. výročí 17.&#160listopadu s&#160vlastní prezentací, ačkoliv, při vší úctě, 17.&#160listopad a Václav Havel nejsou jedno a to samé. Nejprve tak učinil v intelektuální besedě s&#160prominentními hosty na Filosofické fakultě...

Potom na jakési multikulturní akci převážně koncertního charakteru v&#160odsvěceném kostele, který se nyní jmenuje, pokud se nemýlím, „Pražská křižovatka“. Do kostela byl pozván i jeho úhlavní nepřítel Klaus, který byl nejprve vypískán, posléze, poté, co Havla pochválil, odměněn potleskem. Padla spousta prázdných a dutých frází, což platí jak pro oslavence Havla, tak pro Václava Klause, který v poslední době poskytuje rozhovory napravo nalevo. Václav Havel se v projevu např. pozastavil nad tím, že prý z&#160pseudovlasteneckých důvodů komplikujeme život občanům lpěním na národní měně. To přece není pravda, vždyť neplníme kritéria pro přijetí eura. Taky by mne zajímalo, zda by v nynější krizi byla pro nás koruna přítěží nebo naopak ulehčením (taková úvaha přece není nesena vlasteneckými, ale praktickými ohledy). Václav Havel v této záležitosti mluví evidentně o&#160něčem, čemu zjevně nerozumí. Dalším jeho koníčkem je předkládat dalekosáhlé neprosaditelné návrhy, např. ústavněprávní povahy. Takoví jsme holt my, staří lidé. Jen málokdo z nás má ovšem takovou publicitu jako pan exprezident.

Ministr Kocáb žádá pozastavení činnosti KSČM (tentokrát nikoli zákaz) do doby, než se podaří projednat a prosadit její zákaz. Na to už je pozdě, nádor je příliš veliký a nedá se operovat. Pacienta by to zabilo (nebo: pacient by zemřel, ale nádor by přežil). Kocáb v ČT upozornil na to, že Marxův Komunistický manifest je v rozporu s českou ústavou. Nato argumentoval Václav Bělohradský tím, že evangelium je taky v rozporu s&#160ústavou. Zapomněl říci, čím. Rostoucí drzost předsedy KSČM nadzvedla i&#160přítele komunistů Paroubka. Komunisté vyčítají polistopadové garnituře nesplněné sliby, Paroubek namítl celkem věcně, že po volebním programu z roku 1946 by komunisté měli o nesplněných slibech raději mlčet. Komunisté jsou zvláštní útvar: dostali se do stádia, kdy je nelze ani tolerovat, ani zakázat.
Mladá fronta Dnes si libuje ve zveřejňování průzkumů veřejného mínění s&#160pobuřujícími výsledky. Jeden z nich dodala agentura Median. Podle skoro 40% lidí jsou prý dnešní politici stejné typy jako ti předlistopadoví (lepší jsou podle 31%). To je naprosto skandální, ti respondenti mají snad vlčí mlhu. „Politici“ z doby před listopadem 1989 byli především jeden jako druhý vlastizrádci, protože pomáhali ruskému impériu spravovat kolonii zvanou „ČSSR“. Kromě toho to byli z velké části darebáci, zloději a&#160primitivové. Do svých funkcí se dostali nelegitimním způsobem (potěmkinskými pseudovolbami). A správně by měli dodnes lézt kanály, stíháni opovržením veřejnosti. Místo toho si lid myslí, že „všichni jsou stejné svině“. To je odporný cynický nihilismus, a s národem, který je jím prolezlý, to nemůže dopadnout dobře.
V rozhovoru pro MfD se pan prezident pochválil: není pravda, že by společnost rozděloval, „působil jsem spíše pozitivně“. Dokládá to tím, že na koncertě paní Beňačkopvé mu o přestávce děkovala spousta lidí, ačkoli „jeho publikum“ jsou spíše ti, co chodí na tenis a na jazz. Argument, před kterým musí každý padnout na zadek. Jako nebezpečný –ismus vidí mj. havlismus (přitom by se nebránil, aby se mluvilo taky o klausismu). Ten člověk je ideologický maniak, než začne polemizovat s nějakým oponentem, musí si ho zobecnit do nějakého –ismu. Rozhovor v LN mne zaujal tím, že tam Klaus zmiňuje mou maličkost a tvrdí, že jsem Chartu 77 podepsal „jakoby“. To prosím není ani trochu pravda. Chartu jsem podepsal úplně stejně jako kdokoli další z těch prvních 255 signatářů (k aktivistům, kteří Chartu připravili, jsem ovšem nepatřil), jako všichni jsem byl u&#160„evidenčního“ výslechu (navíc mi bůhví proč udělali domovní prohlídku, prolezli mi celou knihovnu a strašlivě se přitom uprasili), a jako všichni jsem uveden v dokumentaci Charta 77, kterou v r. 1990 uspořádal Vilém Prečan. Klaus by měl vysvětlit, co vlastně pod tím „jakoby“ myslí, zřejmě vzniká nová kategorie „jakobysignatáře“, což je jen o fous lepší než agent StB. Vysvětlení se samozřejmě nedočkám. Pokud jde o vysvětlování, jsem hluboko pod prahem rozlišovacích schopností pana Klause. Pokud jde o&#160pomlouvání, jak je vidět, nikoli.
Viliam Buchert nám v MfD káže, jak jsme byli špatní. Miliony lidí chodily v uctivém myšlenkovém předklonu. Poslušně poklonkovaly mocným. Jen někdo si alespoň dokázal držet odstup a kousek nevygumovaného rozumu. Přestože pan Buchert doporučuje „hodně lidem“ (a tedy zjevně i mně), že by měli držet hubu (povzbudivý doplněk hesla „demokracie je diskuse“), ani mne to nenapadne. Drtivou většinu „normalizace“ jsem prožil ve výpočetním středisku s.p. Mototechna. Moji kolegové – až na nepatrné výjimky - „nepoklonkovala mocným“ ani „nechodili v uctivém, předklonu“. Je to zvláštní, ale nikdo to na nich ani moc nechtěl. Odstupu a nevygumovaného rozumu měli až až. Jenom se jim nechtělo sundávat ze zdí nápisy Proletáři všech zemí. Spojte se (sami je tam samozřejmě nevyvěšovali) a odebrat se pak do disidentského ráje. Nikdo jim nenabídl něco míň jednoduchého a&#160pitomého a víc reálného. A to nebyl případ jednoho pracoviště, tak to bylo všude, kromě výsadních podniků, ministerstev a ideologické oblasti. Nedělá mi dobře, když ty lidi někdo takhle uráží, je to nespravedlivé.

---

AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala