Co přinesl den (čtvrtek 12. listopadu)

V ČSSD vzniká jakýsi neklid nad tím, jak snadno se Paroubek vzdal úsilí prosadit Vladimíra Špidlu do funkce eurokomisaře. Skutečné zprávy o tom, co se dělo v&#160posledních hodinách před nominací, se velmi liší.

Něco jiného říkají zelení a něco jiného Paroubek. Musím se přiznat, že věřím víc Liškovi než Paroubkovi. Na druhé straně nechápu, proč by měl Paroubek zájem na tom, aby Špidla nebyl pěkně uklizen v Bruselu. Zdá se, že má ve straně pořád jakýsi kredit, a není se čemu divit. Špidla je slušný člověk (všimněte si, že neříkám, na rozdíl od koho), ale bohužel zároveň hned na první pohled strašný politický mrťafa. Mohl se prosadit jen v&#160tandemu s Grossem a jeho návrat do stranické špičky je velmi těžko představitelný. Nostalgie za Špidlou v ČSSD ovšem znamená skrytou nespokojenost s Paroubkem. Bohužel takovou, z níž neplyne nic kloudného.

Ústecká ODS žádá na Topolánkovi, aby si na kongresu řekl v tajné volbě o důvěru. Jinak bude chtít další volební kongres ještě před volbami. Topolánek by asi důvěru dostal, jenže s odřenýma ušima. Tím by se rozvrat ve straně významně prohloubil. Je otázka, zda je Topolánek schopen ukočírovat sebevražedné choutky svých spolustraníků. Chovají se jako lumíci, kteří se, jak známo, z neznámých důvodů v určité době z ničeho nic hromadně vrhají do moře a hynou.

Václav Havel pronesl projev před plénem bruselského parlamentu. Jeho cílem bylo nepochybně prezentovat se pozitivně na pozadí dojmu, který tam zanechal prezident Klaus (což není nic příliš těžkého). Projev obsahuje standardní kýčovité blábolení („Mám tím na mysli odklon od kultu zisku za každou cenu a bez ohledu na jeho dlouhodobé a nezvratné následky, odklon od kultu kvantitativního růstu a růstu růstu, odklon od primitivního ideálu dohnání a předehnání Ameriky nebo Číny nebo kohokoli jiného, jakož i odklon od nebezpečně nekoncepčního osídlování Země a&#160bezhlavého drancování planety neohlížejícího se na životní prostředí a&#160zájmy budoucích generací. Mám tím samozřejmě na mysli i důmyslné šetření energií, kdy se úspěch státu neměří růstem její spotřeby, ale naopak jejím klesáním. To všechno je ovšem možné jen za předpokladu, že se začne cosi proměňovat v samotné duši soudobého Evropana. Měl by být – tváří v tvář nejnovějším objevům kosmologie – přeci jen trochu pokornější, měl by myslet i na to, co bude, až zemře, sklánět se před tajemstvím vesmíru a bytí samotného, zkrátka vztahovat se opět víc – tak, jak tomu bývalo v prvních fázích evropského vývoje – k věčnosti a nekonečnu…“ atd., omlouvám se za předlouhý citrát, ono to je jako turecký med, špatně se to porcuje), tezí o potřebě postavit „formální demokracii“ na nové duchovní a&#160hodnotové základy (totéž chtěl i dr. Edvard Beneš, vylezl z toho nakonec stalinismus). Mluví o „bohatých evropských duchovních a kulturních dějinách – založených na souběhu elementů antických, židovských, křesťanských, islámských a posléze renesančních a osvícenských“, které „zformovaly soubor nezpochybnitelných hodnot, k nimž se … Evropská unie verbálně hlásí“ (to je na mně nějaká moc multikulturní čalamáda). Zároveň přednesl opět návrh na zásadní rekonstrukci politického systému EU (amatérům z profese se takové reformy všehomíra navrhují velmi snadno). Předpokládám, že drtivé většině posluchačů se při tomto večerníčku pro eurooptimisty zavírala očka, spokojeně klimbali a nikdo neodcházel, proč taky. Mimo projev ještě vysvětlil, proč podporuje nominaci pana Fülleho na místo eurokomisaře.

Za zmínku stojí i Václav Klaus, který hodlá slavit kulaté výročí 17. listopadu mezi lidmi a vyhnout se, zjevně na rozdíl od právě uplynulého 28. října, „monstrózním akcím“. Co oslavovat prý nemá exsenátor Mejstřík, „politické partaje zradily ideály za které studenti před dvaceti lety bojovali“. Pan Mejstřík se mýlí, má co slavit, totiž proměnu z funkcionáře SSM v&#160tribuna lidu a posléze senátora, jakož i to, že dnes může svobodně a&#160veřejně vést takové drzé a hloupé řeči.

Alexandr Mitrofanov dnes píše v Právu: „Nejdříve si dva zavilci (Paroubek a Topolánek, bd) dali spicha pár měsíců po volbách a dohodli si velkou koalici. Nevyšlo to, modří cukli.“ Zřejmě žiju v jakémsi podobném, ale nikoli totožném, paralelním vesmíru k tomu, v němž se pohybuje pan Maitrofanov; některé věci se v tom mém odehrály jinak. V mém vesmíru se uprostřed jednání s Topolánkem pan Paroubek dohodl s Kalouskem na koalici s lidovci za podpory KSČM, a byl by Topolánka pěkně vypekl, kdyby se lidovcům nebyla vzbouřila partaj.

„Prezident je hlava státu a podle české ústavy zastupuje stát navenek, což ale nelze vykládat tak, že by měl mít rozhodovací pravomoc v zahraniční politice“, říká Jiří Přibáň v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Bohužel hned následující bod (1b) téhož článku ústavy prezidentovi tu rozhodující pravomoc dává (sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy). Nemyslím, že je to v pořádku, myslím jen, že bude nutno ústavu změnit a&#160ne ji takto přes ruku vykládat.

Francouzský prezident Sarkozy prohlásil jednání Visegrádské čtyřky za spiklenectví. To je dobré znamení, toho člověka to slušně řečeno štve, tedy mu to překáží v jeho napoleonství, tedy je to k něčemu dobré. Je jen škoda, že nejdřív, za Klause, jsme ji sabotovali my, a teď to vypadá, že Ficova garnitura na Slovensku ji patrně dřív nebo později rozbije (pokud přijdou příslušné instrukce z Moskvy). A jak to bude vypadat s námi za Paroubka, na to raději ani nemyslet.
Lidové noviny přinesly zmínku o Demokratické iniciativě. Bylo to jen takové malé, tiché upšouknutí na str. 12 (zpráva z tajných partajních informací pro ÚV KSČ z listopadu 1989, navíc s matoucím titulkem Mandler zakládá stranu, já jsem ji zakládal taky), ale zaplať pánbůh za to, doposud bylo mluvit o DI na základě jakéhosi intelektuálního konsensu zakázané. Protože nejde o informaci, ale o zajisté nechtěnou dezinformaci, dávám zde k dispozici text žádosti o registraci DI a programové požadavky strany , jak jsme je tehdy poslali tomu syčákovi, co byl zrovna ministrem vnitra (jeho jméno jsem zapomněl).

---

AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala