Co přinesl den (středa 11. listopadu)

Co přinesl den (středa 11. listopadu)

Co přinesl den (středa 11. listopadu)

Ukázalo se, že zelení byli nakonec, poté co se ODS a ČSSD dohodla na tom, že eurokomisařem za ČR bude Štefan Füle, ochotni dát hlas Špidlovi. Nelíbila se jim komunistická minulost pana Füleho.

Ukázalo se, že zelení byli nakonec, poté co se ODS a&#160ČSSD dohodla na tom, že eurokomisařem za ČR bude Štefan Füle, ochotni dát hlas Špidlovi. Nelíbila se jim komunistická minulost pana Füleho.

A nelíbila se jim právem. Ve vládě teď proběhnou jakési šachy. Za Füleho nastoupí člověk nominovaný ODS, ČSSD si zase jmenuje ministra do nové funkce předsedy Legislativní rady vlády. Paroubek cítil potřebu komentovat shodu ODS a ČSSD slovy „určitě jsme si nepadli do náruče“. Proč by si měli padat do náruče? Takové výroky jsou projev čirého hulvátství. S volbou jsou spokojeni všichni až na Jana Švejnara, který dospěl k závěru, že při rozhodování „nakonec převážilo politikaření nad věcným posuzováním odborných kvalit kandidátů i nad širší úvahou o&#160politickém zájmu ČR v EU v dnešním, pro naši zemi nedobrém kontextu.“ Řeči tohoto typu jsou neobyčejně legrační. Jan Švejnar začíná připomínat Václava Havla, věčného kandidáta na Nobelovu cenu. Je věčným kandidátem na cokoli v české politice.

Pražský primátor a staronový předseda pražské ODS Bém má jasno. V rozhovoru pro Právo prohlásil: „Bude-li ODS chtít příští rok zvítězit, musí nabídnout změnu, musí nabídnout nový program, který se ale v něčem bude opírat o konzistentnost a dlouhodobou důvěryhodnost jakési jednoty mezi slovy a činy. Chceme-li zvítězit, musíme nabídnout nějakou evoluční změnu.“ Evoluční změna se nepochybně jmenuje Pavel Bém. Mladí vpřed a&#160staří na svá místa. Kdyby někdo uspořádal soutěž mezi panem Švejnarem a panem Bémem, kdo umí líp doporučit sám sebe, netroufl bych si předem tipovat vítěze.

Podle výzkumu agentury SANEP 90 % lidí ví, o čem pojednává bible, ale 79% ji nečte. Z toho plyne, že bible je jediná kniha, u níž je jasné, o čem pojednává, i těm, kteří ji nečetli (každou jinou si člověk musí přečíst). Je to cosi jako zázrak. Lidé ovšem nevědí to, „o čem je bible“, ale znají pár floskulí ponejvíce z oboru běžné ateistické propagandy, a to jim stačí.

Mladá fronta Dnes přinesla rozhovor Barbory Tachecí s Michalem Horáčkem a Michaelem Kocábem. Je mi sympatické, jak pan Horáček optimisticky a bez běžného českého kňourání shrnuje ze svého hlediska rozdíl mezi léty 1989 a 2009. Co ale vůbec nechápu, je, jak může klást na stejnou rovinu Topolánka a Paroubka. Nechci tvrdit, že Topolánek je politický lumen první kategorie (ostatně nikdo takový tu po listopadu 1989 nebyl, i když mnoho čelných českých politiků si to o sobě myslelo a&#160dodnes myslí a mnoho lidí jim skočilo na špek): ale pokud chce hodnotit Topolánka trojkou, musí Paroubkovi dát 280. Paroubek není normální český politik v tom smyslu jako Havel, Klaus, Zeman nebo Špidla. Paroubek je ztělesněná hrůza a velké nebezpečí pro Českou republiku. Nechápu, jak je možné, že i relativně inteligentní lidé to mohou přehlédnout.




AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala