Co přinesl den (pondělí 9. listopadu) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (pondělí 9. listopadu)

Bohumil Doležal10. listopadu 2009 • 10:38
Co přinesl den (pondělí 9. listopadu)

Na české politické scéně panuje neuvěřitelný zmatek a&#160dochází k řadě pozoruhodných úkazů. Nejvíc se jich děje v procesu jmenování eurokomisaře. Nemohu se zbavit dojmu, že význam funkce se poněkud přeceňuje.

reklama



Posláním eurokomisaře přece nemůže být utrhnout pro svou vlast co nejvíce ze společného evropského balíku, jak by pak EU mohla fungovat. Nicméně Topolánek s Paroubkem se dohodli na tom, že do Bruselu vyšlou premiéra Fischera (nemají náhodou pocit, že jim přerůstá přes hlavu?), Fischer prý nejprve nabídku přijal (prezident Klaus byl proti), pak rozhodně odmítl. Místo toho navrhl na post eurokomisaře guvernéra ČNB Tůmu. To zase rozhodně odmítli Topolánek i Paroubek (prezident Klaus to naopak podpořil). Vypadá to, jako by se vytvářely dvě fronty: „zdiskreditované“ politické strany, hájící parciální zájmy, a nepolitická politika (Klaus zvolený parlamentem, ze své původní strany zhnusen odešel a stal se z něho postupně univerzální „přítel lidu“, Fischer byl nominován do funkce premiéra coby nepolitický odborník). Fischer i Klaus disponují poměrně vysokou popularitou u veřejnosti. Klaus by tedy mohl po volbách jmenovat premiérem zase Fischera, strany by začaly remcat, nato by do ulic vytáhly rozlícené davy s vidlemi a donutily vzpurné poslance dát nové odbornické vládě důvěru. (Pak by mohl být parlament rozehnán, stal by se zbytečným). Tím bychom dospěli po spirále k vyššímu typu lidovlády, než jaký jsme měli před listopadem 1989. Kompetence jmenovat eurokomisaře je zcela v rukou vlády, vládu sice vede emancipovaný odborník Fischer, ale ostatní členové jsou jmenovaní partajemi a mnozí z nich se dosud dost neemancipovali. Přesněji řečeno kromě premiéra se neemancipoval nikdo, protože při zkušebním hlasování se každý ukázněně vyslovil pro kandidáta strany, která mu křeslo podstrčila. Zdá se, že výběr vhodné osoby je momentálně nad síly české politiky.

A druhý úkaz: Podle předsedy Ústavního soudu Rychetského by Ústavní soud byl (nejspíše, nemůže to samozřejmě říci s určitostí, nýbrž jen naznačit) listopadový termín voleb respektoval. Odklad voleb tak svádí na Jiřího Paroubka, Paroubek běsní. V tomto případě asi právem, Rychetský je v roli hráče, který tipuje výsledek utkání, jež se nekonalo. Jak to může předem vědět? ÚS není kompaktní těleso jako politická partaj, a navíc měl dobrý důvod, proč volby znovu zhatit, totiž kontinuitu rozhodování (nový zákon by byl musel fungovat svým způsobem retroaktivně, a argumentem pro zrušení říjnových voleb byla pro ÚS předtím skutečnost, že se jednorázovým zákonem zasáhlo do čtyřletého volebního období, které by bylo bývalo možno změnit jen zákony, platnými v době, kdy se minulé volby konaly). Pokud by tak ÚS byl neučinil, lidově řečeno by si sám nadělal na hlavu. Ale hlavně, jaký smysl má, když předseda ÚS teď vypouští takové spekulace?

O předsednické místo ve Straně zelených se na prosincovém sjezdu bude ucházet Matěj Stropnický. Doporučila ho plzeňská krajská konference strany. SZ nemá velké šance dostat se do PS, může si tedy takového předsedu dovolit, je to jakýsi levicový negativ dr. Sládka. A naše politická scéna by byla díky této figurce zase o fous veselejší, veselosti je zapotřebí v této chmurné době.

Podle Václava Klause nelze dnešní Rusko srovnávat se SSSR. Jak to, že nelze, je to jen další varianta realizace ruského impéria, třetího Říma, po němž už žádný čtvrtý nebude. A je samozřejmě jiná než ta předešlá, jinak by neměla šanci na úspěch.

Na plzeňských právech byla nalezena kopie indexu primátorky Řápkové, která tam za dosti nejasných okolností studovala. Teď bude podroben mj. grafologické analýze. Jedná se zjevně o vzácnost podobnou Rukopisu zelenohorskému nebo Kumránským svitkům. Česká věda se zapotí. Na celé plzeňské aféře je něco ohavného, ale v jiném smyslu, než jak se to mediálně servíruje. Neskutečný bordel, který na té škole panoval, se s kýčovitým, svatouškovským pobouřením hází na hlavu těch, co tam, jistě za zvláštních okolností, studovali, přičemž problém má v první řadě škola. Aféra se přitom velmi hodí z politických důvodů a z průhledných politických důvodů je rozdmychávána. Český politický svatoušek je zvlášť odporná odrůda svatouška.

Lidové noviny otiskly zápis výpovědi Václava Havla před vyšetřovací komisí Federálního shromáždění k událostem 17. listopadu 1991. Je zajímavý spíš tím, co potvrzuje, než že by přinášel něco nového. Skupina kolem Havla byla na převzetí moci naprosto nepřipravená (ne že by po ní netoužila a nechňapla, jakmile to šlo, ale nečekala ji). Zaregistrovali, že se podstatně mění situace, ale představovali si další vývoj tak, že bezmocní komunisté budou dál v potu tváře vládnout a oni jako mluvčí „veřejnosti“ je za to budou sekýrovat. Velmi pohodlné. Místo toho jim nezbylo než se chopit vlády, a aby to zvládli, nezbylo Havlovi než se spojit s Čalfou. Nechci Čalfu démonizovat, byl to jistě schopný manažer, projevil dobrou vůli a že si řekl o svou funkci, kdo by to na jeho místě nebyl udělal. Problém byl jen, že Havel na to neměl přistoupit.




AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama