Co přinesl den (úterý 3. listopadu)

Odmítl totiž zodpovědět jeho dotazy, které v Brně tlumočil dr. Pejchal. Ve tři hodiny Klaus Smlouvu podepsal. Dá se předpokládat, že buď považuje svůj úspěch v Bruselu za dostačující, nebo na další vzdorování nemá. Nebo obojí.

Exministr Pospíšil byl zvolen děkanem právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, kterou zmítá mohutný skandál s „rychlostudenty“. Jeho protikandidát Hrádela, „jenž proslul především jako obhájce jednoho z aktérů fotbalové „kapříkové“ aféry“, jak píší v Právu, dostal jen malou podporu. No a co má být? Každý má právo na obhájce, i&#160aktéři kapříkové aféry. Z toho plyne, že obhájce tím, že někoho hájí, se ještě nestává podílníkem na činu, který obhajovaný spáchal.

A ještě k plzeňským problémům. Problém má taky poslanec ODS a&#160předseda ústavně právního výboru PSP ČR Marek Benda. Jeho pražský oponent, primátor Bém, se tiše raduje při vyhlídce na to, jak se poslanec bude do svého problému zamotávat („Určitě by prospělo, kdyby poslanec Benda svůj studijní příběh vysvětlil a přesvědčil o jeho legitimitě“). Místopředseda výboru Křeček (ČSSD) naproti tomu řekl: „Pan kolega Benda patří k nejlepším právníkům ve Sněmovně, jeho právní znalosti jsou nadprůměrné“. Imponuje mi na tom, že Křeček jako představitel ostře konkurenční strany touhu vozit se po Bendovi neprojevil. Je to vzácný projev slušnosti v naší politické džungli. V té souvislosti nepřekvapuje, že se pro pana Křečka už nenašlo (volitelné) místo na kandidátce ČSSD. Jako by někdo chtěl potvrdit podezření, že takoví lidé nemají u nás v politice co dělat.

„Numeroložka Marie Gita Gabrielli“ (titul mi poněkud připomíná titul politoložka, neměl bych to psát, padá to i na mou hlavu, ale nemohu si nějak pomoci) prohlásila, že právě narozená dcera Jiřího Paroubka bude pravděpodobně spíše po otci. Chudák holka.

Petr Gandalovič se probouzí do dávného opozičnictví vůči Mirku Topolánkovi. Teď se mu například zazdálo, že ODS měla v roce 2006, spíš než se opírat o přeběhlíky, jít do velké koalice. Topolánkova ODS ovšem neudělala jen to, že se opřela o přeběhlíky, ale utvořila koalici s&#160KDU-ČSL a zelenými, čímž se pokusila překonat nenávist, jaká panovala uvnitř občanského tábora mezi stoupenci „neviditelné ruky trhu“ a „pravdy a&#160lásky“. Nesetkalo se to s příliš velkým pochopením na obou stranách, ale bylo to do budoucna významné. Signalizovalo to ústup od neplodného Klausova fundamentalismu (tváří v tvář bezproblémové spolupráci sociálních demokratů a komunistů na „levici“). To za prvé. A za druhé, Topolánek se o&#160komunikaci a spolupráci s Paroubkem pokoušel (což byla podle mého názoru velká chyba). Skončilo to tím, že se jeho partner za jeho zády domluvil s lidovci. Může se někdo divit Topolánkovi, že z této zkušenosti vyvodil důsledky? Vážnou Topolánkovou chybou bylo to, že se v roce 2006 nepokusil důrazněji prosadit předčasné volby. Cesta by vedla přes Paroubkův pokus o sestavení vlády a Klaus jako prezident by ji mohl zablokovat. Ale za pokus to stálo. Pavel Bém tehdy tvrdil, že je jednoznačně pro předčasné volby, ale bohužel to nejde. To je laciné kapitulantství, které mělo zakrýt velkokoaliční choutky.

Rathovo tokání směrem KSČM (psal jsem o něm včera) se nedočkalo podobně zamilované odpovědi. Předseda Filip prohlásil, že jde o jakýsi vypuštěný zkušební balónek, nikoli o stanovisko ČSSD. KSČM by si podle něho položila určité podmínky: například že podporovaná vláda se bude držet komunistického volebního programu a že komunisté by měli co mluvit do personálního obsazení vlády. Komunisté prý zejména v hospodářské a&#160sociální oblasti mají „opravdu velice kvalitní lidi“. Je moc dobře, že pan Filip v zápětí vysvětlil, zač bude budoucí spolupráce ČSSD s KSČM loket. Jako předvolební agitace pro Paroubka je to velmi působivé.

---

AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala